středa 13. března 2013

Mějme se rády a příjmejme se takové jaké jsme!!!! :)

Ahoj holky! :))

Minulý týden jsem dostala od paní psycholožky úkol :) - v průběhu toho týdne vyhodnotit to, co mám na svém životě ráda. To, s čím jsem spokojená...Zkrátka to, co bych neměnila. Upřímně řečeno jsem nad tím začala přemýšlet teprve před několika dny :D (no dobře, možná včera... :D)

  • rodina - miluju je všechny :) Vím, že nic není perfektní a naprosto dokonalé a všichni máme své chyby...a proto se všechny snažím všechny respektovat a chápat jako osobnosti.
  • své dvě kamarádky a jednoho kamaráda (no dobře, moc jich není :D...ale přeci nejde o kvantitu ale kvalitu :D
  • studentský život. Nejsem člověk, který by vyrážel na party sotva z jedné došel, jsem spíš pravý opak :D Mám tím na mysli své bydlení na koleji, chození do knihovny, do laboratoře, na přednášky, bezstarostnost, možnost dělat chyby :)
  • bezdětnost (v poslední době mě napadá čím dál častěji, že děti možná vůbec chtít mít nebudu a v současné době jsem opravdu šťastná, že je nemám)
  • nezávislost. Miluju, že jsem nezávislá - co se týče citové stránky, co se týče materiální oblasti - stále mě zabezbečují rodiče, kterým jsem za to velmi vděčná.
  • cílevědomost
  • to, že se snažím být pozitivní
  • že umím upéct skvělý koláč a že mě pečení hrozně baví
  • myslím, že jsem milá
  • občas mám originální nápady - daří se mi vybírat hezké dárky k narozeninám, Vánocům:)
  • to že mám ráda originalitu, nevadí mi se lišit, naopak jsem za to ráda
  • líbí se mi jíst jako normální lidi(!!!) :) Baví mě to :D

Určitě bych ještě na něco přišla:D Ale celkově jsem zjistila hodně zajímavou věc:) Je jen málo věcí, se kterými jsem opravdu nespokojená :) A co se týká těchto věcí - uvědomuji si, že bych na tom mohla být i mnohem hůř:)) Příklad? Nelíbí se mi třeba moje nohy...na druhou stranu vím, že by mohly vypadat ještě mnohem hůř :D Jsou i ženy, jejichž nohy se mi líbí ještě míň než moje vlastní...ale žijí normálním životem, neřeší je...a v životě jsem je neslyšela, že by si na ně stěžovaly :)) Myslím, že jsou šťastné :)!
Nebo třeba můj zevnějšek obecně - samozřejmě, že je co zlepšovat...vždycky je co zlepšovat :D Ale proč bych to sakra dělala?! :D (Dobře, přiznávám - možná už mi přeskočilo :D )Zkrátka vím, že všechno je otázkou náhledu:) Kdybych si já měla volit mezi hubeným klukem, svalovcem a klukem, který je takový řekněme statnější(ne obézní :D):) - vyberu si toho statnějšího. Svalovec a hubeňour by vždy zůstali za ním:)
Další věc: moje prezentace - nemám ráda svůj projev před ostatními lidmi. Přičemž objektivně vím, že to není žádná hrůza:D a dokonce jsem za něj byla pochválena.

Zkrátka hledat na sobě chyby, trápit se jimi a nenávidět se je podstatně jednodušší než se prostě přijmout takové jaké jsme!!! :) Takže se příjmejme a mějme se rády!

10 komentářů:

  1. Ano, přijmout se je hodně těžké. Kéž by se šlo jeden den probudit a být šťastná a spokojená sama se sebou a se svým životem.
    Držím palce, udělala jsi moc hezký seznam a hlavně jsem ráda, že na sobě pracuješ a jsi čím dál spokojenější. Já mám zas dneska den jak....:-(

    OdpovědětVymazat
  2. je to zvláštní, ale s tou bezdětností s tebou plně souhlasím..často nad tímto tématem přemýšlím..někdy se mi o tom zzdají i sny (které se tedy jeví jak z nějakého hloupého dívčího románku :D)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem se k tomuto tématu (už poněkolikáté) taky minulý týden s psycholožkou dostala. Hezky jsi to sepsala ;) Pro mě je to vážně dost těžké. Nevím, jestli to tak třeba máš taky, ale já jako bych měla v hlavě několik pohledů, názorů, to se mi tam všechno motá a já nakonec ani nevím, co mám ráda a co ne nebo co cítím a tak... :-?
    A si piš, že jsi milá ;) Jedna z nejmilejších a nejsympatičtějších dívek pod sluncem!
    A co se týče bezdětnosti, tak to mám ale úplně jinak... asi už od třinácti se mi občas zdály sny o tom, že jsem těhotná nebo mám miminko :D Já jednou děti mít určitě chci. Na druhou stranu, láká mě těhotenství a miminko a tak, ale myslím, že s nástupem do školy je to mnohem náročnější a postupně se ten človíček mění, už s ním nejsi celé dny, pak puberta a tak, přemýšlím nad tím, jaké třeba moje děti budou a tak... to mi přijde jako taková zvláštní nejistota...
    Hele a já dneska přemýšlím, že zkusím upéct ten tvůj geniální koláč :)) Pamatuju si, že jsme něco podobného dříve s mamkou dělaly... tak jdu kouknout do ledničky, jestli mám všechny přísady :D

    OdpovědětVymazat
  4. co bych neměnila? :) bylo by toho víc než toho, co bych změnila, což je pozitivní, ne?

    OdpovědětVymazat
  5. tak já nejdřív odpovím na ten tvůj koment a pak si asi teprv přečtu tvuj novej článek a eventuelně ještě okomentuju ten :D takže: spolydlící, no, jak kteří...kluci co jsou s náma na bytě pracujou a skoro se nepotkáme..ale Lucka, která se mnou i sdílí pokoj a chodí se mnou do stejnýho ročníku na právech, tak ta asi jo, ta měla i supr postoj když jsme jí to nedávno konečně svěřila :) sama se ptala jak mi může pomoct a taky konkrétně na tu nemoc se vyptávala, protože - jako většina "normálních" - to zná jen ze zmínek v časopisech a moc to nechápe, samozřejmě...tak jsem moc ráda, že tady v Brně na to nejsem už uplně sama:) ..no dá se říct, že je to anorexie, která má "bulimická období" - většinou se nějaký ty bulimický záchvaty objeví hlavně při stresu, takže to zkouškový bylo hodně bulimický no...:D :/ jo a dneska jsem byla prvně u tý psycholožky a je fajn, řekla bych :)) vyfasovala jsem "omalovánky" :D teda 2 mandaly, který mám vybarvit, jednu aby znázorňovala mě teď, a druhou aby znázorňovala mě bez PPP...dělalas tohle taky?:)

    OdpovědětVymazat
  6. k tomu výběru partnera - já bych volila to samý co ty, kdyby se mě na to někdy někdo zeptal, ale můj přítel jak už jsme řekla, je hubenej celkem dost, a přesto mě přitahuje...takže na tom samozřejmě sama vidím, že nějaká váha je nakonec uplně putna, je to o jiných věcech...chápu to a sama u druhých takový povrchní věci vůbec neřeším, mám je ráda pro to, jací jsou a jak se s nimi cítím, a je mi jasný, že to tak má asi každej...přesto sama sobě pořád nějak nedokážu dovolit se o tu dokonalost nesnažit, nekritizovat se za to atd, prostě sama na sebe používam jinej metr (přísnější) než na všechny ostatní lidi co běhaj po tomhle světě...ale tak myslím, že základ je to, že si to uvědomuju,a chci s tím něco udělat:) k těm afirmacím a knihám o pozitivním myšlení, které čteš - taky mě baví a myslím, že dokážou dost motivovat a nabýt pozitivnem, už jen to, když to člověk čte :) Miluj svůj život jsem měla stažený v ntb, který je ale bohužel momentálně rozbitý:/, takže to chodím číst na etapy do Knih Dobrovský :D

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj, máš pravdu, vyspím se a bude líp, protože jsem zase překonala další překážku, vyhrála jsem další boj. Jo, dala jsem si sice ráno ten jogurt, který má nejmíň kalorií, ale to bylo dnes všechno, jinak jsem jedla naprosto ukázkově vydatně a hodlám v tom pokračovat, je blbost ubírat, i když ty myšlenky jsou naprosto sžírající. Mamka má samozřejmě radost, ale nevidí to až tak optimisticky, protože v podstatě vždycky, když jsem rychle nabrala, tak to bylo další den pryč, prostě normální kolísavá váha. Ale je pravda, že pomalu pořád (od nemocnice) přibírám, i když v nemocnici to bylo (bohužel...) třeba kilo za 3 dny, teď to jde pomaleji a já moc dobře vím, jak mě v tomhle chápeš, ta "nutnost", přání přibírat pomalu, ale myslím, že už jsme si taky obě dvě uvědomili, že na tom vůbec nesejde a je to blbost, něco takového vyžadovat. Ať si tělo žádá, dostává a dělá s tím to, co samo uzná za vhodné, nemůžeme mu přeci přikazovat.
    Doufám, že tobě se daří, vím že minule přibírání nic moc, teda spíš nic, než moc...

    OdpovědětVymazat
  8. no ted spíš "anorekticky" i když o něco líp :D zvládla jsem to ze 2000kj na den navýšit na 3000kj, včera "DOKONCE" 4000KJ - já vím já vím, je to pořád málo, ale já mám radost že aspoň nějakej pokrok tam je :) už ty 4000 jsou pro mě hodně, mám výčitky i z toho...ale zároveň mam výčitky že furt jim málo a tak nemůžu nabrat a splnit tak svuj slib co jsme dala přítelovi..protože on to samozřejmě vidí tak, že "zlepšení=přibírání na váze" a když se nic takovýho dít nebude, tak to bude brát jako že se vůbec nesnažim:/ takže jsme trochu v pasti ted no :D protože zatím nedokážu si dovolit jíst tak, abych z toho nabírala a taky sama ještě nejsem vnitřně smířená a motivovaná s nabíráním, zatím jsem motivovaná jen zvenčí - tím že se nechci s blízkými hádat a ničit ty vztahy...

    OdpovědětVymazat
  9. Kéž bych znala nějakou metodu :D Mě z toho prostě vždycky tak nějak vymotává psycholožka... Je to těžké, dojít k něčemu konečnému, jasnému...
    PS: ten koláč byl super, vážně jsem ho udělala :P

    OdpovědětVymazat
  10. Miluju tvé články :) vždycky mě nabijí pozitivní energií a hned mám nutkání jít něco sníst a nic si z toho nedělat :D Fandtím ti :))

    OdpovědětVymazat

Každého vašeho názoru a komentáře si vážím :)