sobota 23. února 2013

Taky jste hrály hru "chci přibrat, ale nejde to"? :)

Ahoj holky!

Opět bych vám chtěla moc poděkovat za veškerou vaši podporu a milé komentáře! Jste opravdu úžasné a já si vás moc vážím! Nikdy bych nevěřila tomu, že by mi mohly opravdu pomáhat, ale zdá se, že to funguje:)

Dneska ráno jsem se vážila: 47,4 kg :)) Takže oproti minulému týdnu jsem o 0,7kg těžší :D To, že jsem na váze uviděla vyšší číslo (a o tolik! :D) se mnou tentokrát příliš nezamávalo :)) Vyčetla jsem v knížce doktora Krcha, že na vzrůst tělesné hmotnosti o 1 kg je zapotřebí příjmout v průměru 25 000 -30 000 kJ NAD BĚŽNOU ENERGETICKOU POTŘEBU. Takže mě to nechává celkem klidnou :D A co se týká mého včerejšího dezertu, tak s žádnými výčitkami jsem asi ani nebojovala :) Pravda je taková, že mi bylo až do večera těžko :D, takže večeře byla lehká. Vlastně mi je těžko ještě teď... :D Ale teď je to možná ze snídaně, což byla taky pěkná energetická pecka :D

Možná je na téma mého dnešního článku ještě trochu brzy, protože nad anorexií ještě vyhráno nemám. Inspirovaly mě k němu některé vaše články, jídelníčky a taky samozřejmě vlastní zkušenosti. Chtěla bych se rozepsat o mém dosavadním pseudoboji s anorexií.
Jak už jsem určitě někde zmiňovala nemocná jsem přibližně rok a půl. Nicméně rodiče o tom vědí asi od podzimu loňského roku. Do té doby jsem hrála hru "chci přibrat, ale nemůžu!nejde to!"Že vám to něco říká? Čtěte dál:)

Tuhletu "hru" určitě spousta z vás dobře zná. Hrála jsem ji já a hrály ji i některé z vás. Některé z vás ji hrají dodnes... Je to přesně taková ta pseudosnaha se svou váhou něco udělat, abyste ukonejšili své okolí a to Vám konečně dalo pokoj. Takže toho víc sníte, ale trváte na tom, že chcete každý den hodinu cvičit. Nebo chcete přibrat na svalech(ale vaše výživa ani pohyb tomuto vašemu přání ani zdaleka neodpovídají.) Případně trváte na to, že chcete přibrat pouze ze zdravých potravin. Chcete přibrat pouze z jídel, která vám chutnají! Když už přibrat, tak ne z pití! A rozhodně pomalu! (přičemž zapomínáme, že naše tělo není stroj, který můžeme naprogramovat...ale má prostě vlastní principy a jeho fungování je ovlivňováno řadou faktorů). Nebo trváte na tom, že přiberete ale nebudete jíst smažená jídla, bílé pečivo, vepřové maso, smetanu, šlehačku a sladkostem - těm se vyhnete několikakilometrovým obloukem. Kladete si milion různých podmínek. Dělala jsem naprosto to samé - a ne ani mně se ještě nepodařilo oprostit se od všech těchto podmínek, ale věřím, že k tomu dojde. A přestože vám rodiče neustále ustupují - nikdy nedodržíte, to co jste slíbily a to že přiberete. A pokud přiberete, tak vás to tak vyděsí, že za pár dní máte svoji váhu nenápadně zase zpátky. A pak nastává druhé kolo...jdete od lékaři k lékaři a zase všude slibujete, že přiberete! Možná si opravdu myslíte, že přiberete, možná už ale ve chvíli, kdy to slibujete víte, že se nic takového dít nebude. A že tohle je jenom jeden z vašich dalších úhybných manévrů.

O tom, že chodím k nutriční jsem se taky už určitě zmiňovala:) Probíraly jsme spolu, jakým směrem měnit můj jídelníček...A tak jsem se o to "pokoušela":)...vždycky, když jsem ale šla do obchodu, tak jsem se nedokázala přemoct a zase si koupila to samé. Pokaždé jsem šla těmi stejnými uličkami a i když jsem zabloudila do jiné, nakonec jsem do košíku hodila zase něco, na co jsem byla zvyklá. Něco "bezpečného", light, ZERO, případně nějakou jinou "kaloricky výhodnou" potravinu. A když jsem potom měla hlad, zase jsem si dala to samé. Nikdy se mi tak úplně nepovedlo změnit jídelníček...nepovedlo se mi to, protože mi chybělo odhodlání, chyběla mi rozhodnost a touha s anorexií OPRAVDU něco udělat! Nebo jsem ho kaloricky navýšila, ale zase jsem ubrala někde jinde. Podváděla jsem sebe samou...a to vědomě. A když neustále děláte ty samé věci a jíte ta samá jídla, je jasné, že co se týká váhy -stagnujete...

Dlouho jsem se taky těšila z toho, jak jsem skvělá, že se mi daří zařazovat některé nové potraviny! :D A to je přece něco, na čem jsme se s nutriční domluvily! :) A doma jsem zase všem líčila, jaké dělám velké pokroky :D Že jsem snědla čtvrt kila tvarohu!!! :D (který byl ještě ke všemu jen tak mezi námi nízkotučný) Ale váha buď stagnovala nebo klesala, rozhodně nestoupala!

A víte proč jsem celou dobu hrála tohle divadlo? Protože já jsem vlastně nikdy DOOPRAVDY přibrat nechtěla. Nebyla jsem s tím smířená a už vůbec jsem nebyla odhodlaná! Nechtěla jsem na sobě ten tuk, kterého jsem se tak pracně zbavovala uplynulé měsíce. Vynaložila jsem takové obrovské úsilí, omezovala se v jídle abych nakonec zase přibrala? Byla jsem přece tak úspěšná v hubnutí! A teď se toho mám vzdát? Ani za nic!!!Anorexie tady se mnou byla tak dlouho! Kdo jsem vlastně bez ní?! Nechtěla jsem přibrat, zároveň jsem však ze svého okolí cítila tlak. Věděla jsem, že bych přibrat měla, že se spousta lidí trápí. Proto jsem se tvářila, že přibrat chci.

S anorexií jsem žila velmi spokojeně asi rok a půl...a nevadilo mi to, bylo mi relativně dobře.  Celou tu dobu jsem samozřejmě věděla o tom, jaké by mě mohly potkat následky a co všechno by se mi mohlo stát. Opakovala mi to psycholožka, psychiatr, nutriční, samozřejmě i mamka. Četla jsem to v knížce pana doktora Krcha, četla jsem to různě na internetu, vyhledávala dokumenty o anorexii a poruchách příjmu potravy nejenom v češtině, ale i v angličtině...Ale přestože jsem to věděla, musela jsem si to prostě nějak sama srovnat v hlavě, uvědomit si to...Sama jsem se musela rozhodnout a začít bojovat...doopravdy, už žádný pseudoboj :)) Dříve jsem prostě hledala výmluvy. Nejen proč se mi nedaří přibrat, ale taky důvody pro to, abych přibírání mohla neustále odkládat! "Teď přibírat nebudu, protože"...nebo "ještě dneska si dám na snídani tohle, protože je to tak strašně dobré", "jím to, protože je to zdravé", "má to spoustu omega tři nenasycených mastných kyselin, vlákniny a jánevímčehovšehoještě", "potřebuju jíst i hodně zeleniny, protože je tam hodně vlákniny" případně "musím letět, takže si tu svačinu udělat nestihnu"...nejstupidnější výmluva ze všech ale byla"teď nemůžu moc jíst, protože půjdu do léčebny" :D  - protože jsem se necítila dostatečně vyhublá na to, abych tam šla.Chápete, jaký je to nesmysl? Co si budeme povídat, každá určitě máte "ty svoje" důvody a výmluvy pro svoji anorexii a pro to, proč se nezačít léčit-pořádně jíst a přibírat hned.

Doufám, že v mém případě je opravdu konec veškerému pseudoboji...moc bych vám přála, aby tomu tak bylo i ve vašem případě!!!! :)  

18 komentářů:

  1. ano, taky jsem tu hru hrála :D ale už nehraju! prohrála jsem?
    taky děkuju za podporu!:)
    prej "o tolik!" :D co jsem měla říkat já, když tam přibylo kil pět? :D
    boj s anorexií podle mě nezvládneme 100% nikdy, vždycky v nás něco málo zůstane... i kdyby jen vzpomínky :X
    naprosto se v tom odstavci s "podmínkama jak chci přibrat" vidím :/ ale taky odbourávám! :)
    "Nechtěla jsem na sobě ten tuk, kterého jsem se tak pracně zbavovala uplynulé měsíce." mluvíš mi z duše.. a ano, musíme se rozhodnout samy :)) je to všechno v hlavě, opět se musím opakovat
    "teď nemůžu moc jíst, protože půjdu do léčebny" :D to je opravdu nesmysl :D:D ten z mé pusy naštěstí nevypadl
    snad už je všemu konec teda!:) a doufám, že se ty i tví čtenáři účastníte soutěže u mě: http://zrzunka.blogspot.cz/2013/02/soutezime.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. bez upřímnosti nejedu! :)
      a výtvor nemusí být nijak kreativní,soutěžit můžeš i s banánem nakrájeným na kolečka!:D

      Vymazat
  2. Tak tuhle hru jsem hrála zase trochu jinak, protože mě v jídle nikdo nikdy moc nekontroloval, tvářila jsem se, že se snažím přibrat a jím pořádně, ale ono to nejde! Jasně že jsem jedla naprosto nedostatečně a ještě jsem byla hysterická z každého malého "prohřešku".. Důvod stejný.. Pak mi to naštěstí docvaklo a začala jsem se konečně snažit:-) Je dobře, že si to uvědomuješ a že se teď opravdu snažíš:-) Je vždycky hrozně potěšující vidět někoho, kdo se vydal správnou cestou..:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Za prvé gatuluji k váze, je to skvělý pokrok :) a za druhé, ty snad píšeš o mně ne? :') úplně celý to na mě spasuje...přesně tahle hra. Přibrat zdravě, pomalu, ze správných potravin a stejně mám v ledničce nový odtučnění tvaroh. Vlastně až díky tobě a za to ti moc děkuju, mi došlo, že s tím přibíráním nejsem smířená. Ale to končí! Dneska, i přes ranní přírůstek ( a to dost veliký) jsem prostě odhodlaná a jím dost. Je asi nejtěžší si tohle všechno přiznat. obdivuju tě, že jsi tomu přišla na kloub a vůbec, že s tím takhle bojuješ :) Jsi tu chvilku a už takové pokroky. Já jsem tu aspoň o měsíc dýl a pořád se plácám na stejným místě. Chtěla jsem se ještě zeptat, když jsi teď plná nové vlny odhodlání, ještě chceš přibrat jen na 52, nebo by ses smířila i s víc? :)

    OdpovědětVymazat
  4. Máš môj obdiv, Ruby. Fandím ti a zároveň ticho úprimne závidím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá hippindo :) Moc děkuju za podporu! Víš, že začít můžeš kdykoli!!!! :)Držím Ti moc pěsti!!! :)

      Vymazat
    2. Ďakujem Ruby. Vím... Robím, čo mozem. Naplno... Tu a teraz... Objimam ta.

      Vymazat
  5. Ale no jasné, že sme sa tak hrali :D Každé jedno, čo si písala :D Ale teraz sa teším, že môžem jesť všetko, čo chcem. Je to ako keby mi spadol kameň zo srdca. Ako keby som len čakala, kedy na mňa mamča konečne pritlačí a donúti ma jesť. Vlastne ako keby som už ani nechcela nejesť, len som proste nevedela ako začať jesť. A som strašne rada, keď vidím, ako mamču teší, keď mi môže navariť a ja to zjem, pochválim. A presne ako hovoríš, už žiadny pseudoboj. Čiže nie že uvidím ešte niekedy u teba ovofity alebo zeleninu na večeru. To, že si dáš koláč je bomba, ale radšej si ho daj iba jeden, dva kúsky a daj si normálny olovrant a večeru, ako keby si pre neho mala vynechať jedlá. Lebo telo teraz potrebuje všetky možné živiny, ale veď ty to všetko vieš :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tu hru jsem opravdu nehrála, protože přibrat nemám v úmyslu :-) Nikdy jsme to tedy nepředstírala. Naco taky, jsem dááááávno plnoletá :-)
    Ale chápu všechno, co jsi napsala. Je prima, že si to celé uvědomuješ. Držím Ti palce i na nohou, ať se Ti v tom daří :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ne, opravdu jsem o tom neuvažovala. Nemám k tomu důvod.

    OdpovědětVymazat
  8. Ach, jak dobře vím, o čem mluvíš :D Ale ty o tom píšeš tak mile a s humorem, že mi z toho ani není zle :)) Jasně, anorexie je hrozná... ale fajn se na to někdy podívat trochu jinak a pousmát se nad tím, protože ty zážitky jsou fakt někdy trochu komické. Je to prostě tragikomedie :D
    Jednou by se mohlo tady pár holek spojit a mohly bychom o tomhle všem napsat knížku... :D

    OdpovědětVymazat
  9. Jestli je konec, to ukáže čas a váha:) Já pevně věřím, že se ti bude dařit.

    OdpovědětVymazat
  10. Nedotkla, to určitě ne! :) spíš mě to děsně šokovalo, až jsem se pousmála nad tím, kolik lidí se může chovat stejně, stačí jen aby ho ovládl strach z jídla, přibírání..atd :')
    No já nevím, já jsem měla v pátek 50 a pak jsem byla na velký stejně jako i v sobotu po čemž jsem se zvážila a měla jsem 51kg :D víc jak 25 000kj nad obvyklý příjem jsem v pátek stopro neměla, takže nevím jak to je možné :D
    To nejspíš jo, jsi na to dost vysoká..ale uvidíš sama, jaká váha ti bude nejvíce vyhovovat :), jak psychicky, tak zdravotně :)
    Mně se daří dobře, vlastně jsem se se zjištěním nárůstu o celé kilo za jeden den smířila docela rychle :D Taky jsem konečně napsala článek, tak až budeš mít čas...a budeš se nudit ;D, tak se můžeš mrknout :)
    Jinak moc děkuju za komentář :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tam jde o to, že aby člověk přibral kilo tuku, tak musí sníst tolik. Jinak ty váhové výkyvy záleží i na tom, jestli jsi nezadržela víc vody, nesnědla něco, co se déle tráví (zelenina - hodně vlákniny) apod. :)

      Vymazat
  11. Gratuluju k váze, lepšíš se =) Tu hru jsem nehrála. Já když jsem musela přibrat, tak jsem jedla co mi chutná, ale s tím, že si pak vymyslím nový režim až si trochu "užiju přibírání" a zhubnu z mé tehdejší cílové váhy 52 na 50.. Ale je pravda, že jsem hrozně hrozně moc cvičila. Klidně 20min běhu, 400 cviků na břicho a hodně chůze. Měla jsem hezkou vypracovanou postavu, pořád na podváze, ale psychicky jsem se cítila jako tlustý prase. Tím že jsem jedla co mi chutná, nehleděla jsem na tuky, jen jsem kontrolovala aby přijem nebyl nad 2600kcal tak vážně jsem se cítila jako tlustý dobytek, i když jsem měla celý prosinec 52kg/171cm. Takže od 2. poloviny prosince jsem porce snižovala, že jsem po vánocích zhubla půl kila a teď váha kolísá mezi 49 a 50kg a udržuji. Takže z toho plyne---> přibírání z 47kg/171cm na 52kg jsem brala tak, že prostě "přibrat musím, abych nebyla tak slabá", ale prostě jsem měla v úmyslu pak znovu hubnout.
    Jak tak čtu, tak ty to máš hrozně těžký =( to ti bylo v anorexii dobře, když ti padali vlasy, byla jsi unavená a slabá? vždyť ty jsi ty zdravotní problémy měla extrémní =( Držím ti palce, abys tu mrchu porazila co nejdříve!

    OdpovědětVymazat
  12. Jé, děkuju moc za milý komentář :)
    Malý? Já jem měla právě že i trochu výčitky večer, měla jsem pocit, že toho je hrozně moc :O. Vědomě jsem kvůli té váze necouvala:/ tentokrát.
    Chtěla jsem se tě zeptat na tu knížku Mentální anorexie od Krcha. Mám pocit, že jsi se tu o ní zmínila, tak jsem se chtěla zeptat, jestli je dobrá :) Strašně mě mrzí, že ji nelze přečíst na internetu, protože se mi nechce jít pro ni do knihovnu, kvůli těm pohledům knihovnic a vůbec všech těch lidí, co tam budou stát ve frontě :/
    Já vlastně vůbec nevím, jaká váha je u mě zdravá, ale mamka ji stanovila jako tu, kterou by si pro mě představovala, ale ve skutečnosti by radši tak 58, ale na to já nepřistoupím :') to už se mi zdá moc i v porovnání se stejně vysokými kamarádkami :)

    OdpovědětVymazat
  13. Nepíšeš náhodou o mě? :D.. pamatuju jak jsem sice už jedla víceméně normální porce oběda(i když teď bych se z nich nenajedla:D) a pořád snídala trošku vloček, svačila jeden kus ovoce, a odpolední svačině jsem se vyhýbala jako čert kříži. A přitom to bylo pořád řečí "jak jím" .. a nechi už hubnout, a ono to jde samo. Tím si asi projde každá..

    OdpovědětVymazat
  14. ahoj, dovoluji si vás pozvat k nakouknutí. Rozhodla jsem se vyléčit z anorexie a založila jsem blog. O mé cestě léčbou, myšlenkách, pocitech a případně i radami a postřehy pro ty, kteří jsou na tom podobně :-) http://bezanorexie.blogspot.cz )
    nechci trávit čas s myšlenkami na jídlo, ponořená v kalorických hodnotách s kalkulačkou v ruce. Nechci si nechat proklouznout život mezi prsty. Nechci, aby můj život byl dále ohrožen. Chci opět začít jíst.. totiž žít!!
    http://bezanorexie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Každého vašeho názoru a komentáře si vážím :)