Dám svému tělu to, co potřebuje :)

Omlouvám, že tohle bude jeden z dalších mých článků o anorexii...ale uvědomila jsem si, že mi to opravdu pomáhá :) Utvrzuje mě to v boji :)

Dneska to byl šťastný den :) Možná mi dokonce zachránil život...To, že ve mně dopoledne zase zahučelo čtvrt kila bonbonů, už beru jako standard :D Dívala jsem se u toho na jeden pořad, který byl o dietách...jak tématické :D

Přestože jsem vyhlásila hladu válku už před několika dny jsem zjistila, že se kolikrát stane, že mám tak trochu hlad...a nenajím se jenom proto, že mám určitou představu o tom, jak vysoký by měl být můj příjem. Nebo proto, že je večer...a před spaním by se už přeci jíst nemělo! :D A dneska, když jsem se učila, tak jsem taky měla tak trochu hlad. Kdo dobrovolně hladový sedí, učí se jenom protože ještě nenadešla doba, kdy si naplánoval svačinu? Poslední dobou jsem o tom takhle přemýšlela dost často. Občas se stalo i to, že jsem šla brzo spát jenom kvůli toho, jaký jsem měla hlad! A příjde mi to najednou hrozně absurdní! Paradoxní! Směšné!

DNESKA MI TO TOTIŽ KONEČNĚ DOŠLO!!!
Už se nebudu dál ničit. Dám svému tělu to, co potřebuje. To, co si zaslouží! Budu ho mít ráda a budu o něj pečovat!

Nevím, jak to teď budu mít s jídlem...ale vím, že kdyby mi mamka dneska udělala na večeři dva rohlíky s margarínem a šunkou. Sním je oba dva, i když margarin nejím! :D Základní pravidlo bude - když budu mít hlad tak se najím a druhé pravidlo: když nebudu chtít jíst před spaním, tak prostě před spaním jíst nebudu(je mi to nepříjemné). Ale jestli budu mít na něco chuť, tak si to dám! :)

Dnešní vážení a moje pocity

Tak mám za sebou vážení :) Dopoledne po snídani - 45,6 kg :) Jsem spokojená, je to o několik dkg víc než když jsem se vážila posledně (o tom jsem se tady asi ani nezmiňovala - to bylo asi ještě na začátku mých bonbónových excesů :D )

Jak se cítím? Dobře :) Bála jsem se toho, že budu přibírat hrozně rychle...že budu mít každý týden několik kilo nahoru :) No a k ničemu takovému nedošlo :D Taky jsem se rozhodla, že si ty bonbony prostě teď dopřávat budu. Dám tělu to, co chce :) Věřím tomu, že až je nebudu chtít jíst, tak je prostě jíst nebudu :) Víc si věřím :) Věřím, že je to v mých rukou.

Jsem vůči tomu přibírání čím dál tím vstřícnější :) Dneska ráno jsem se dokonce tak trochu i těšila na to, že budu vypadat líp :))) :D ! Pak mě to zase přešlo a samozřejmě se ve mně ozval i anorektický hlas, že už mi tak nepolezou žebra...No to asi nepolezou, no a co :D

Mějte se krásně! :)

27.1.

Ahoj holky :)

Doufám, že jste si pořádně užily víkend!! :) Další týden za námi a já jdu rekapitulovat, abych zjistila, jak jsem si vedla :)) Zase udělám svůj milovaný seznam věcí, které se mi povedly nebo ze kterých mám radost...abych se na ten seznam mohla podívat až na mě příjde nějaká deprese, že je všechno na prd:D

• jídlo - asi jste si všimly mých bonbonových excesů :D Tak ty stále trvají :D Zjistila jsem, že můžu sníst opravdu velké množství bonbonů aniž bych jimi nahrazovala hlavní jídlo! :) Nebo aniž by mi z nich bylo zle :D (tak trochu se mi chce říct bohužel.... :D ) Chci říct, že se tím snad postupně otupuje můj strach z jídla. Na druhou stranu ale roste strach z přejídání:D Mám občas pocit, že nad sebou ztrácím kontrolu a to mě děsí! Tak třeba včera jsem si řekla, že budu jíst celý den normálně = bez bonbonů :D...ale prostě jsem to nevydržela a vzala si je. Měla jsem na ně prostě chuť :) A tím, že jsem si je opravdu vzala se cítím jako by mě jídlo ovládalo...jako bych se neovládala...i když možná, že je to naopak...třeba mě to jídlo přestává ovládat?
• mám za sebou další úspěšnou zkoušku:), zbývají mi už jenom dvě. Jupíííí :)
• vyzkoušela jsem si v laboratoři něco nového :) Hrozně ráda se učím nové věci!!
• seznámila jsem se s klukem z vlaku
• učím se každou volnou chvilku

Jinak zítra ráno se možná zvážím :) Pokud seberu odvahu a taky pokud najdu váhu :D (mamka ji přede mnou schovala poté, co jsem jí před několika měsíci řekla, že takový pocit jako mám když vidím nižší číslo na váze mi nedává nic jiného... tak už jsem přišla i o to :D)

Mějte krásný večer a úspěšný týden! :)

Dějí se i hezké věci :)

Ahoj holky! :)

Jak se máte? Pátek večer...jaké máte plány na víkend? Já mám naprosto jasno - budu se učit :D Dneska mě to celkem bavilo:) Koukala jsem se, že zítra budu studovat taky něco zajímavého :)

A včera jsem pro všechen ten vztek úplně zapomněla na to, že se mi staly taky nějaké fajn věci :D Napsal mi totiž ten zadaný kluk z vlaku :)) Ptal se, jak mi dopadla zkouška a jestli nezajdeme na pivo :D To sice nepiju :D, ale i tak by mohlo být příjemné ho ještě vidět :)

Taťka mi koupil nové boty:) Úplně jsem se do nich zamilovala!! :) Zítra je půjdu vyzkoušet až půjdu volit :D

Večer když jsem už usínala, přišla do pokoje mamka :) Myslela si, že už spím...dvakrát mě pohladila :)) To bylo milé!

Jídelníček:

Snídaně: ovesná kaše Emco čokoládová, višňový Ovofit
Svačina: višňový Ovofit
Oběd: kuřecí plátek, celozrnné těstoviny, zelenina, 2 sloupečky(co sloupečky...sloupce! :D) velké karamelové Milky
Svačina: višňový Ovofit
Večeře: tuňák ve vlastní šťávě, brokolice
2. večeře: 250g bonbonů :D

Chroupala jsem ty bonbony a tak trochu mi upadl zub :D....znamení!!! :D Zítra zkusím jíst zase trochu jako člověk :D

Mějte krásný víkend! A bojujte!! :))
 

Odpolední svačina přes 4000 kJ, kdo snědl víc? :D

Tak se hlásím dneska ještě jednou :) Varování - dál nečtěte, potřebuju se jenom vypsat :D

Jsem naštvaná! Sama na sebe, na rodiče...prostě na všechno, co si jenom dokážete představit:D Přitom to byl fajn den :). Sice jsem se celou dobu učila, ale já to tak prostě mám...Odpoledne jsem si snědla hezky zase čtvrt kila bonbónů :)) To bylo skvělé :) Pak jsem se podívala na obal a zjistila, že jsem na svačinu spořádala víc než 4000 kJ :D Myslela jsem si, že si prostě na večeři vezmu už jenom zeleninu. Hlad jsem neměla, byla jsem i po několika hodinách sytá. Jenže samozřejmě mi to neprošlo...musela jsem si k té zelenině vzít ještě rohlík. Jsem naštvaná, že nikoho nezajímá to, že jsem na svačinu snědla v podstatě energeticky ekvivalent dvou hlavních jídel. Grrrr!! Jsem tak naštvaná, že bych nejradši vzala všechny sladkosti, které tady mám a vysypala je před ně, že už je teda jíst nebudu! :D Jo, to by bylo opravdu "dospělé"chování :D Ale mám fakt vztek!

A taky na sebe! Protože jsem to nechala dojít tak daleko, že mám problém se soustředit, mám obrovský problém s pamětí. Když jsem si před chvilkou chtěla přečíst to, co jsem se naučila ráno, jako kdybych to viděla poprvé. Myslím, že tyhle problémy jsem si přivodila až s anorexií :( Nemáte s tím někdo zkušenost? To mě taky hrozně štve. Že se tak ničím! Zhoršila jsem si i ve škole...nikdy mi nějak moc nešlo o to, abych měla áčka(pokud jsem teda zrovna neusilovala o prospěchové stipendium :D), ale dařilo se mi podstatně lépe než teď :/ Za týden mám zkoušku a jsem skutečně zvědavá, jak to zvládnu...

Proč se chci uzdravit?/Proč se nechci uzdravit?

Proč se chci uzdravit?

1. chci mít krásné vlasy, nechci si je už dál ničit. Nechci mít na hlavě holá místa! Nechci, abych měla tak slabé vlasy a nechci jich už tolik každé ráno vyčesat!
2. chci mít spoustu energie:) Nechci každý den usínat už o půl deváté!
3. chci, aby mi to dobře myslelo:), chci být zase schopna plně se soustředit! Chci odvádět kvalitní práci!
4. nechci trápit rodiče
5. hrozně ráda bych si našla přítele
6. nechci se stydět za to, jak vypadám
7. nechci už vymýšlet výmluvy, proč jsem tak vyhublá
8. nechci už dlouze přemýšlet nad tím, co si obleču, abych zakryla všechno, co nemá být viděno
9. chci, aby mi oblečení zase sedělo, ne aby mi byla 34 velká!
10. chci mít krásné sexy křivky, chci mít zadek, boky a větší prsa:))
11. chci přibrat, abych zase mohla sportovat – pokud budu teda chtít :)
12. chci normálně žít

Proč se nechci uzdravit?

1. stále se mi líbí vychrtlost
2. nesnáším svá stehna, když jsou objemnější
3. bojím se přibrat, protože mám strach, že i když přiberu, tak v hlavě to bude pořád stejné. Kdybych nebyla tak vychrtlá, všichni si budou myslet, že jsem normální a že i v hlavě to mám v pořádku...já se bojím, že normálně budu jen vypadat a v hlavě bude stále tento „mess“
4. tím, že jsem ve stavu, kdy musím přibrat se „nemusím bát“ jíst, co chci (to že se toho stejně bojím je věc jiná :D ), můžu se klidně nacpat a trochu třeba přiberu. Kdybych ale měla váhu normální, už tam nebudu mít tu „rezervu“. To už bych potom měla zase tendence najet na nějaký redukční režim a vzhledem k tomu, jak dlouho v něm jsem teď by mi to už opravdu nebylo příjemné.

Podobný seznam jsem už jednou dělala:) Myslím, že jsem byla inspirována knížkou Mentální anorexie od doktora Krcha. Seznam jsem dělala asi v květnu minulého roku, ale někam jsem ho úspěšně založila a až včera, když jsem uklízela jsem ho našla :D Napadlo mě, že by mohlo být zajímavé zveřejnit i původní seznam :) Navíc - čím víc budu mít důvodů k uzdravení, tím líp:) Takže květen 2012, plus 6 kg:

Proč se chci uzdravit:

1. nemůžu se soustředit, nemůžu skoro nic dělat!
2. nechci být obětí modních trendů a toho, kdo si o mě co myslí
3. nechci mít deprese, být apatická
4. nechci být protivná, nervózní
5. nechci, aby si o mě rodina dělala starost
6. chci být šťastná, víc společenská
7. chci se s někým seznámit
8. nechci žít celý život ve strachu a úzkosti
9. někdy bych možná chtěla děti a mohla toho litovat
10. chci být pozitivní, mít dobrou náladu, spoustu energie, mít chuť k životu
11. nechci, aby se celý můj život točil kolem jídla

Proč se bojím uzdravit:

1. bojím se toho, jak budu vypadat
2. bojím se toho, že se rozjím a nebudu vědět, kdy přestat
3. bojím se, že mi bude zle!
4. Bojím se toho, že si odvyknu cvičit a že se k tomu nevrátím = SELŽU

Pozitivní je, že dva důvody, proč jsem se bála uzdravit odpadly :D Už necvičím – nemám na to energii a ani chuť. A už se dokonce nebojím ani toho, že mi bude zle...vím, že můžu sníst velké množství sladkostí a bude mi jedině dobře :D Trochu děsivé ale je, že od května uběhlo už více než půl roku a já jsem tam, kde jsem...

Dnešní nákup

Hrozně se mi líbí články některých blogerek, které fotí svůj nákup:) Tak jsem se trošku inspirovala :))A vyfotila jsem pár fotek :) Omlouvám se za to, že nejsou příliš kvalitní - blbý foťák a ještě blbější fotografka:D :

 

Bio kolínka celozrnná - koupila jsem se v Kauflandu. Stály asi 36,90 Kč? Nebo tak nějak :D Inspirovala jsem se u fitnessgirl :) Dneska jsem je poprvé uvařila a jsou opravdu skvělé!

 

 

Mé milované přežírací bonbony :D Taky v Kauflandu, za tuším 29,90 Kč? :) Chutnají jako m&m´s ale nejsou tak drahé :)

 

 

 Tak a ještě nějaká nová příchuť Milky - karamelová :) Tu jsem ještě neměla, ale až ji celou sním, tak vám určitě řeknu, jaká byla :D

 

 

Ještě jsem si nakoupila svou milovanou čokoládovou ovesnou kaši Emco, ananasové Ovofity, brokolici, ředkvičky a tuňáka ve vlastní šťávě :)

 

Nakonec snídaňové prkénko, které jsem dostala od ségry k Vánocům. Hrozně se mi líbí:

 



23.1.

Přeji všem krásný den! :)

Rozhodla jsem se, že dneska budu ještě odpočívat a na učení se vrhnu až zítra :) Prostě den volna si zasloužím a hotovo :D A co mám v plánu? Trošku jsem už poupravila svůj blog (tajně doufám, že si toho někdo všiml :D ). Další dnešní plán:

• pouklízet si věci :D
• vytřídit a vyhodit kosmetiku, kterou nepoužívám
• vyčistit klec morčeti
• koupit si zvýrazňovače na další učební maraton :D
• jít nakupovat jídlo s taťkou. Jupííí, na to se hrozně těším:) Miluju nakupování jídla!
• jít se podívat na zimní boty (ano, už by se i hodily :D )
• jít se podívat do Rossmana a odměnit se za úspěšnou zkoušku :D
• vytrhat si obočí
• začít si bělit zuby (?), otazník je tam, protože už si to říkám asi rok a šance, že to dneska fakt udělám je mizerně malá
• poprosit taťku, ať mi na zeď pověsí kalendář

Mimochodem - odměňujete se taky? Čím? :) A utěšujete něčím, když se vám náhodou něco nepovede?
A ještě mám takový trochu hloupý dotaz - když se zveřejňujete na blogu nějaké fotky, které nejsou vaše - není to nějaké porušení autorských práv nebo tak něco? Musí se k tomu zveřejňovat zdroj? Ráda bych taky něco zveřejnila a nerada bych něco porušila :D

můj vnitřní boj

Dny jako je ten dnešní miluju! Mám teď zkouškové, takže každý den je jako ten předcházející...ale dneska jsem měla zkoušku a na pozkouškové cesty domů nedám dopustit! Je to hrozně příjemné...vyčerpání, ale současně dobrý pocit z úspěšně zvládnuté zkoušky. Takový ten stav, kdy víte, že nemusíte nic dělat. Jen tak sedět a přemýšlet, nebo koukat na film nebo prostě zavřít oči a jen tak odpočívat. Hezky v teple, s nějakým dobrým jídlem, na cestě za milovanou rodinou. Tyhle pozkouškové stavy prostě miluju!!!

Přesně jeden takový teď prožívám :) K jídlu jsem si koupila krůtí kostku. Měla jsem z toho strach, ale asi zbytečně. Bylo to pečivo se zrníčky, krůtí šunka, plátek vajíčka, salát, rajče a nejspíš to bylo ještě natřeno nějakým sýrem? Takže nic špatného:) Hodně se to teď ve mně pere. Třeba včera jsem si koupila k obědu 2 čokoládové croissanty. Gramáž si už nepamatuju, ale jeden mohl mít asi 70g. Když jsem dneska ráno zjistila, kolik jsem spořádala kalorií jenom v rámci oběda, rozhodla jsem se, že si je už dneska nekoupím :/, přestože byly dobré...Takže tohle mě trápí. Na druhou stranu se snažím nehladovět. Ne vždycky se mi to povede, ale snažím se.

A trochu jsem se začala obávat přejídání...po těch svých sladkých excesech:) To, že bych spořádala najednou takové množství sladkostí, by se asi dalo přežít. Mě ale trápí skutečnost, že já bych prostě jedla dál a dál:D Měla jsem v sobě čtvrt kila bonbonů a jíst je bylo tak neskutečně příjemné!!! Takový úžasný požitek, rozkoš...netušila jsem, že tak úžasný pocit ve mně vyvolá jídlo:D Chutnaly naprosto skvěle. Nemohla jsem přestat. Prostě to nešlo. Možná jsem se ani moc nesnažila. Sypala jsem si je na dlaň a s každým nasypání jsem si říkala“ tak a teď už stačí“,“už jsem snědla polovinu, to je dost“,“možná bych mohla sníst 200g a 50g tam nechat?“,“je to tak dobré asi to sním všechno““cože, tam už nic není? – PROOOOČ?:D“ Věřím tomu, že kdyby to balení bylo větší, dopadne to stejně – nezůstane z něho nic! A to jsem ještě večer měla chuť na belgické pralinky...ty už jsem si ale potom nepovolila. Říkala jsem si že už by to bylo příliš. Mé tělo je asi po těch nekonečných měsících hladovění roztoužené po jídle a zvlášť po tom, které jsem mu odpírala...a čím větší množství, tím líp :D

Nemáte s tím prosím někdo zkušenost? Jak se vám podařilo vaše stravovací návyky znormalizovat? Vím, že anorexie se velmi často zvrhne v přejídání a následně bulimii...tak doufám, že tohle se mi vyhne...nemusím mít přeci všechno :D

Jak jsem (ne)sbalila kluka

Tak! Dneska jsem měla naprosto perfektní den!! A asi jsem se už definitivně zbláznila :D

Jela jsem dopoledne do školy, seděla v kupéčku a přisedl si ke mně nějaký kluk. Líbil se mi! :) Něco na něm bylo! Většinu cesty pospával, já jsem se učila a tak trošku ho chvilkama pozorovala :) Usmáli jsme se na sebe. Těsně před tím než jsme vystupovali, mě napadlo něco tak trochu šíleného. Vzala jsem tužku a papír a napsala na něj, že se hezky směje a hezky spí:) Napsala jsem k tomu, ať napíše a svoje číslo :) Pak když jsme vystoupili, jsem mu řekla„počkej“, dohnala ho, vrazila mu to do ruky a odešla :D

No a před chvilkou napsal :)) Moc milou zprávu. Nicméně má přítelkyni ( což se dalo tak nějak očekávat vzhledem k tomu, že mu v průběhu cesty přišly nějaké smsky :D ) Sice mi tak trochu zůstává rozum stát nad tím, co jsem to vlastně dneska udělala :D, ale bylo to fajn :))

Moje malé pokroky

Přiznám se, že mě blogování začalo bavit :D! Pokud mě někdo čte, jsem opravdu ráda...ale co mě těší nejvíc je, že si udělám čas sama na sebe! Mám najednou čas se zastavit a přemýšlet. Nad sebou a svým životem, ale i nad životem jiných:))

Hrozně ráda dělám seznamy :D! Takže dneska bych chtěla udělat takový malý seznam toho, co se mi povedlo tento týden:

1. jím většinou pětkrát denně (aniž by mě do toho někdo nutil!)
2. napadla jsem bonbonieru
3. dala jsem si dneska k obědu bramborovou kaši (ale vybrala bych si brambory, kdybych mohla :D...ach ty kalorie...)
4. po delší době jsem zase jedla šunku
5. porušila jsem své anorektické pravidlo - tříhodinový odstup mezi jídly
6. udělala jsem zkoušku a pilně studuji na další :D

A můj boj proti hladu pokračuje. Ještě jsem úplně nevymyslela svou strategii, ale nejspíš se budu snažit jíst tak, abych neměla hlad. A když ho budu mít, tak se prostě najím i mezi jídly :) Dneska jsem měla hlad chvilku před obědem - tak jsem si vzala hrst brokolice. Předtím bych nejspíš jenom trpěla hlady a byla protivná :D Budu se snažit naslouchat svému tělu a tomu, co potřebuje!

Dnešní jídelníček:

Snídaně: čokoládová ovesná kaše Emco, višňový Ovofit
Svačina: ananasový Ovofit
Oběd: horní kuřecí stehno(bez kůže), bramborová kaše, zelenina
Svačina: 250g bonbónů(!!!)
Večeře: miska zeleniny

A jak se máte vy? :)

EDIT: Ono to zní hrozně jednoduše - jíst tak, abych neměla hlad. Ale je to sakra těžké :D Na "svačinu" jsem měla 250g (!!!!) bonbonů a na večeři už jenom misku zeleniny. Upřímně řečeno jsem měla radost z toho, že jsem je snědla :D Byly hrozně dobré! Ještě větší radost jsem možná měla z toho, že mi z toho nebylo zle :D...Na druhou stranu mi to ale nahání hrůzu! Proč? Protože já bych klidně ještě něco sladkého snědla!!!!

STOP hladu!

Omlouvám se, jestli to dneska bude trochu (možná i víc :D ) zmatené - se sebevyjádřením mám značné problémy :D

Ještě nedávno jsem byla naprosto zoufalá a chodila na blogy holek léčících se s anorexií. Tak různě jsem vyzvídala, co je přimělo se léčit. Chtěla jsem se inspirovat, chtěla jsem taky nějaký impulz, nějakou motivaci. Chtěla jsem to odhodlání a odvahu s anorexií jednou provždy zamést...Ať už pro ně fungovalo cokoli, u mě to prostě nezabíralo...Některá přibrat musela(léčebna), jiná se zamilovala - což asi tak úplně neovlivním:D, další v budoucnu chtěla mít děti a bála se, že si tak poškodí zdraví, že se jí to nepovede ( o dětech přiliš neuvažuju)...a zatímco jsem zjišťovala, kdo se uzdravil a proč hubla jsem zvesela dál...

Teď mám ale pocit, že je všechno jinak a podnětů k uzdravení mám kolem čím dál tím víc!

Třeba včera jsem se třeba dozvěděla skvělou zprávu - jedna moje kamarádka z dětství se vdala! :)) Vůbec jsem o tom netušila a vlastně doteď k tomu nevím žádné bližší informace, ale viděla jsem svatební fotky :) Jsem z toho nadšená a hrozně jí to přeju! Když jsem viděla na fotkách ty dva šťastné lidi, začala jsem přemýšlet o svém životě. Přemýšlela jsem nad tím, jaké štěstí s ní teď prožívá nejenom manžel, ale celá její rodina. Napadlo mě, jak se asi cítí její mamka? Její nádherná, inteligentní, úžasná dcera se vdala :) A co moje mamka? Jak se asi cítí moje mamka? Má pološílenou anorektickou dceru a žije v permanentním strachu, co s ní bude...

Uvažovala jsem nad tím ještě dneska ráno. Pak jsem si prohrábla své prořídlé vlasy a rozhodla se. Vyhlašuju anorexii válku. Odmítám hrát podle jejích pravidel. Stop hladu!

Jak jsem se přejedla - druhý díl :D

Přeji všem krásný večer :)

Přiznám se - původně jsem si myslela, že se vrátí vše do zajetých anorektických kolejí. Nicméně, před chvílí jsem dojedla tu 400g bonbonieru :D Byla jsem po obědě...měla jsem tuňáka se zeleninou, zapila jsem ho Colou Zero přesně tak jako vždycky...a šla jsem se učit. Pak jsem začala mít "hříšné myšlenky" na tu bonbonieru :D Přemýšlela jsem, jestli pro ni mám jít nebo ne...nakonec jsem šla. Protože jsem prostě nějak cítila, že tak je to správně!! Hrozně dlouhou dobu jsem žila neuvěřitelně asketicky, můj život byl plný nějakých mých anorektických pravidel, plný "zdravé výživy", plný vlákniny, zeleniny, strukturálních sacharidů, celozrnných výrobků, 99% šunky, omega 3 nenasycených mastných kyselin, sýrů do 30% tuku a bůhví čeho všeho ještě. Chápu, že se někdo osype při představě toho, jak do sebe láduju skoro půl kila čokolády v tak krátkém časovém intervalu :D Ale to mi vůbec nevadí :))

(Pozn: bonbonieru jsem sice dojedla, ale stále mám ještě dost velké zásoby sladkostí z dob, kdy jsem se jich ani netkla :D )

Jak jsem se přejedla

Tak jo...původně jsem dneska vůbec neměla v plánu přidávat článek :D...ale to, co se odehrálo v několika uplynulých minutách mě k tomu prostě přimělo. Právě jsem se totiž přejedla.... :D Co přejedla, já jsem se přímo přežrala! :D

Večeřela jsem o půl sedmé - rohlík s kuřecí šunkou, miska brokolice a pár cherry rajčátek. Asi po hodině jsem začala mít hroznou chuť na sladké...Tak jsem nejdřív dojedla bonbóny, které jsem měla rozdělané už několik dní...jenomže to mi nestačilo...tak jsem se vrhla na 400g bonbonieru, kterou jsem dostala k Vánocům :D Naštěstí jsem ji (ještě) nesnědla celou...ale takových 100g to bude. A víte, co je nejlepší? Ten úžasný pocit, který jsem měla, když jsem ji jedla!!! Byl to takový pocit svobody ! Teď jsem sice úplně plná, ale je mi dobře! Myslím, že už jsem se definitivně zbláznila:D Asi si jdu pro další bonbon!!!!

Dobrou noc! :)

Anorexia talks

Motám se v bludném kruhu...Už jsem si přiznala to, že vypadám hrozně. Trčící kosti se líbí možná nějakému ortopedovi :D...jinak asi nikomu. Každý den si řeknu asi tak milionkrát, že začnu jíst víc, abych přibrala a přestala děsit své okolí. Aby si o mě přestali dělat starosti. Aby si o mně nikdo nemyslel, že jsem nemocná nebo že fetuju( tak se o mě ještě nikdo nevyjádřil, ale bojím se toho, že tak někdy vypadám). Kde jsem skončila? Jo už vím - asi milinkrát denně si řeknu, že začnu jíst víc.

(Pozn: Chtěla bych ještě připomenout, že s tím, co je napsáno kurzívou se neztotožňuji :) )

Snídaně
Vždycky se na ni hrozně těším( většinou mám hlad jako vlk). Takže vypij před snídaní dvě skleničky teplé vody! Proč? No abys toho tolik nesnědla! Před snídaní tedy vypiju dvě sklenice teplé vody. Proč dvě? Protože jedna je málo! Dvě Tě přeci zasytí lépe než jedna! Na snídani si dávám to, co mám ráda. Momentálně snídám nejčastěji ovesnou čokoládovou kaši Emco a k ní višňový Ovofit. Na snídani si můžeš dopřát. Nemusíš mít výčitky. Klidně si dej kaši - je zdravá a dobrá. Dej si i Ovofit, je tam málo kalorií a spousta bílkovin. Je ráno, to stihneš spálit.

Dopolední svačina
Říkám si, že pokud mám někde přidat, tak právě tehdy :) Co si dát třeba dva kousky koláče? Cože dva kousky!? Víš jak jsou těžké? Víš kolik mají kalorií? Tolik cukru, mouky! Sodoma Gomora!!! A vidíš tu drobenku? Vidíš, jak jsou hustě posypané?? Dva kousky jsou prostě moc! Prostě si vem jenom jeden. Ten druhý tam nech a běž od něj rychle pryč. Na svačinu jenom jednu věc! I když jsem se dohodla s mamkou, že na dopolední svačině přidám? Že si dám třeba Ovofit a rohlík. Víš co? Uděláme to takhle. Dej si třeba ten Ovofit, ale s tím rohlíkem...s tím něco udělej! Zbav se ho! Třeba schovej. Doma nikdo není, klidně můžeš. Nikdo to neuvidí.

Oběd
Maso? Kuřecí nebo ryba. Úprava? V žádném případě smažení! Klidně pečené(ale bez tuku!!!), dušené, vařené, grilované. Příloha? To myslíš vážně? Přílohy jsou přece strašné zlo! Všichni hubnoucí to přeci vědí!! Když můžeš, tak se jim vyhni! Každé zrnko rýže se počítá, proto jich na talíři nechej co nejvíc. Jenže když jím doma s rodiči, tak přílohy musím. Takže jím brambory, nebo rýži. Jo a v žádném případě nejez hranolky! Když mi mamka nandává jídlo na talíř, snaží se mi dát normální dospělou porci. Té rýže je ale moc! Kdyby jí bylo tak o čtvrtinu míň, tak by to byla taková pěkná porcička. Dokonce bys možná něco i zhubla! Takhle přibereš! A to po blbé rýži! Řekni, že jí nechceš tolik! Že jí je moc! Že jsi před chvílí dojedla svačinu! Že ještě nemáš hlad!! Tak řekni sakra něco!!! Tak já teda řeknu. Řeknu něco z toho a to i přesto, že mám třeba hlad. Přesto, že mám takový hlad, že bych snědla všechno, co je na talíři a ještě si přidala. Byla bych už konečně sytá! Jak já ten hlad nenávidím!!! Cože? Proč zvedáš ten příbor! Polož ještě tu vidličku a nejdřív vypij tu sklenici vody! A teď začni zeleninou! Zeleninou? Ano zeleninou, je zdravá a prý zasytí. Potom se pusť do masa. Jez k tomu i tu přílohu, když jíš u stolu s těma dvěma, tak je těžko ošidíš...Nejdřív ale sněz maso a ta příloha? Smlouvej! Zkus, co Ti projde. Určitě není nutné, aby jsi ji jedla všechnu! Vždyť to je porce jako pro chlapa! Řekni to! Vždyť přece nemusíš sníst všechno! Ha, ani oni to nesnědli všechno! A to jsi toho měla určitě ještě víc!! Tvářím se, že jsem plná. Že už nemůžu. Že jsem dojedla. Případně, že mi to vlastně nechutná a vlastně ani nikdy nechutnalo. A to přesto, že nic z toho není pravda. Tak a teď si hezky nalij sklenku Coly Zero. Ty bublinky Tě zaplní!

Odpolední svačina
Většinou Ovofit.

Večeře
Oficiální verze toho, co často jím je: tuňák, zelenina, rohlík, hrnek čaje(neslazeného samozřejmě!). To, co doopravdy sním je tuňák a zelenina, čaj. Přece by ses teď na večer necpala pečivem? Vždyť to je úplně proti všemu! Nene, na večeři hezky bílkoviny a pečiva se zbav. Co třeba skříňka s kosmetikou? Nebo ta s učením? Jen aby mi na to nikdo nepřišel! Co když mě někdo přistihne? Ale kdo by Tě přistihl? A kdyby, tak si zase vymyslíš nějakou výmluvu! Třeba jako když Ti přišli na to, že jsi vyhazovala konzervu od tuňáka i s trochou toho tuňáka! Říkám Ti dej to do té skříňky. Tak a teď si zase nalij Colu Zero. Cítíš ten pocit? Ano cítím se sytá. A s tím rohlíkem si hlavu nelámej! Máš jich tam sice už několik...ale pár se jich tam ještě vejde. Klidně to tak můžeš dělat a nic se nestane. Až doma nikdo nebude a Ty půjdeš ven, tak můžeš všechny ty svoje schovky vybrat a jídlo vyhodit. Dobře.

Druhá večeře
Řekni taťkovi, aby Ti koupil bílé jogurty. Řekni mu, ať jich koupí hodně! Až budou ve slevě. Pak si vem jogurt a lžičku z kuchyně, běž k sobě. Chvilku tam buď. Takovou chvilku jako bys ten jogurt opravdu jedla. A pak ho vylij do umývadla a běž vyhodit kelímek.
I druhou polovinu dne se ale ozývá ta zdravá část mě! Občas. Ta polovina, která by si přála, abych si dala něco většího, něco lepšího. Ať je to sladké jak chce, ať je to kalorické. Pozor, je přeciuž odpoledne! To by se nespálilo! Uložilo by se Ti to přesně na těch místech, na kterých nechceš aby to bylo! Radši měj hlad a těš se na to až si budeš moct dopřát další jídlo! Tak jedině si ho zasloužíš! Tak jedině nebudeš mít takové výčitky! Tak jedině nepřibereš!

A pak, každý den, usínám s pocitem hladu. S pocitem, který nenávidím a který mě naplňuje zároveň. Usínám s nadějí, že se zítra probudím a bude všechno jinak. Doufám, že bude všechno normální. Že já budu normální. A druhý den vstanu. Otevřu lednici a vezmu si Ovofit...

13.1. 2013

Tak dneska ráno jsem se po delší době zvážila na lačno a bez oblečení...váha mi ukázala 44,6 kg . Při výšce 173 cm už je to opravdu maličko. Tu anorektickou mrchu to těší, ale mně to nahání strach. Tak malé číslo na váze jsem neviděla v posledních letech nikdy. Počítala jsem si BMI a vyšlo mi 14,9.
Pár z vás mi psalo, jestli se nechystám přidávat jídelníčky:) Já z toho mám docela strach - bojím se toho, že když je sem budu dávat, někdo mi napíše, že žeru jako prase :D, a já potom zase couvnu a jídla uberu...pravidelně je sem dávat asi nebudu, ale dneska to vyzkouším :)

Dnešní jídelníček:

Snídaně: ovesná kaše čokoládová Emco, višňový ovofit

Svačina: dva kousky jablečného koláče s tvarohem

Oběd: plátek kuřecího masa, brokolice, cherry rajčátka

Odpolední svačina: višňový ovofit

Večeře: tuňák se zeleninou

(kurzívou je plán :) )

Přeji vám krásnou neděli!

Jak mě anorexie změnila

Sepíšu všechny možné věci, na které si vzpomenu a až se jich jednou (SNAD) zbavím, tak si je odškrtnu :) Co všechno mi ta mrcha způsobila:

Fyzické změny:

• od listopadu 2010 (!!!!) nemám menstruaci
• je mi často zima, sedím v posluchárně a mám přes ramena přehozenou bundu - klidně zimní
• mám nízký tlak, pravidelně se mi zatmívá před očima
• padá mi hrozně moc vlasů a zůstávají všude! Na oblečení, na zemi...jen vyjímečně se stane, že bych si prohrábla vlasy a nic mi v nich nezůstalo
• musím si je často mýt, protože se častěji mastí (fuj:D )
• nemám energii na žádnou fyzickou aktivitu - když jsem vážila okolo 52 kg ještě jsem chodila běhat - pochopitelně, abych výdej převýšil příjem. Teď už to nejde. Nemám k tomu chuť a ani energii...tenhle bod mě hodně štve(!)
• snadno se mi tvoří modřiny
• to, že mi trčí kdejaká kost netřeba vzpomínat
• bolí mě klouby

Psychické změny:

• hodně se izoluju, straním se lidí
• když mám hlad, tak jsem hrozně nervózní
• bývám docela protivná, ráno mám vždycky hrozně blbou náladu
• začala jsem lhát rodičům, o tom, co jsem jedla...protože je nechci trápit tím, jak že se trápím
• občas schovávám a vyhazuju jídlo

                          

　

　

Jsem anorektička

Začala bych tak asi tím, že je mi 23 a přes rok mám mentální anorexii. Mohla bych napsat, že už přes rok bojuju s mentální anorexií, ale to by nebyla tak úplně pravda. Rok nade mnou totiž ta mrcha víceméně vítězí a já tak jako z povzdálí přihlížím. Jako bych stále čekala na ten impluz, díky kterému se rozhodnu, že chci bojovat a chci se uzdravit.

Momentálně mám necelých 46 kg na 173 cm. Beru antidepresiva, navštěvuju psycholožku, psychiatra a nutriční terapeutku...no není toho málo :D V pondělí jsem se odhodlala k jednomu hodně velkému kroku - požádala jsem psychiatra, aby mi napsal doporučení k přijetí na psychiatrii :), protože sama už jsem to příliš dobře nezvládala. Na psychiatrii pro mě sice momentálně nemají místo, ale až budou na jaře nabírat nové pacienty s poruchou příjmu potravy, tak třeba bude :) Chtěla bych na sobě začít pracovat a věřím tomu, že tam to půjde :) Četla jsem na blogu jedné slečny o její hospitalizaci v Motole. Pochopila jsem z toho, že v Motole vás akorát jenom vykrmí a tím to hasne. Klinika, kterou jsem si našla já, je v Brně a četla jsem, že v rámci léčby tam mají různé terapie. Tak by mi to třeba mohlo pomoct si všechno ujasnit a srovnat. Nicméně třeba se stane nějaký zázrak a půjde to i bez hospitalizace! A to je taky jeden z důvodu, proč si zakládám tenhle blog. Chci si dělat nějaký záznam o svém životě, chci zaznamenávat byť jen drobné pokroky, které udělám, abych si jich byla vědoma a mohla na sobě dál pracovat :)

Když jsem čekala v čekárně u psychiatra a viděla některé pacienty, řekla jsem si, že takhle dopadnout opravdu nechci! Nechci být žádná troska, chci mít úplně normální plnohodnotný život. Chci na sobě začít pracovat a vidět nějaký pokrok! Někdy cítím, že se chci uzdravit. Někdy cítím jenom to, že hrozně chci chtít se uzdravit.

Ahoj :) Vítám vás na svém blogu! Přiznám se, že už jsem se o vlastní blog pokoušela a nikdy to nedopadlo tak, jak bych si představovala...takže kdoví, jak to dopadne tentokrát :D Přišla jsem na to, že jsem vždycky měla od blogu nějaká blbá očekávání...samozřejmě jsem chtěla, aby ho někdo četl a v koutku duše jsem si určitě přála, aby byl oblíbený:) Chtěla jsem mít nějaká "esbéčka" a chtěla jsem, aby aspoň někdo sledoval můj blog třeba jenom s polovičním zájmem jako já sleduju jiné blogy. Došlo mi, že je to hrozná blbost:D Takže teď chci jediné - prostě psát o svém životě. Chci na sobě v mnoha ohledech pracovat a myslím, že když se ohlédnu zpátky a uvidím nějaký pokrok bude to jedině dobře a bude mě to snad motivovat :)