Dny jako je ten dnešní miluju! Mám
teď zkouškové, takže každý den je jako ten předcházející...ale
dneska jsem měla zkoušku a na pozkouškové cesty domů nedám
dopustit! Je to hrozně příjemné...vyčerpání, ale současně
dobrý pocit z úspěšně zvládnuté zkoušky. Takový ten stav,
kdy víte, že nemusíte nic dělat. Jen tak sedět a přemýšlet,
nebo koukat na film nebo prostě zavřít oči a jen tak odpočívat.
Hezky v teple, s nějakým dobrým jídlem, na cestě za milovanou
rodinou. Tyhle pozkouškové stavy prostě miluju!!!
Přesně jeden takový teď prožívám
:) K jídlu jsem si koupila krůtí kostku. Měla jsem z toho strach,
ale asi zbytečně. Bylo to pečivo se zrníčky, krůtí šunka,
plátek vajíčka, salát, rajče a nejspíš to bylo ještě natřeno
nějakým sýrem? Takže nic špatného:) Hodně se to teď ve mně
pere. Třeba včera jsem si koupila k obědu 2 čokoládové
croissanty. Gramáž si už nepamatuju, ale jeden mohl mít asi 70g.
Když jsem dneska ráno zjistila, kolik jsem spořádala kalorií
jenom v rámci oběda, rozhodla jsem se, že si je už dneska
nekoupím :/, přestože byly dobré...Takže tohle mě trápí. Na
druhou stranu se snažím nehladovět. Ne vždycky se mi to povede,
ale snažím se.
A trochu jsem se začala obávat
přejídání...po těch svých sladkých excesech:) To, že bych
spořádala najednou takové množství sladkostí, by se asi dalo
přežít. Mě ale trápí skutečnost, že já bych prostě jedla dál a
dál:D Měla jsem v sobě čtvrt kila bonbonů a jíst je bylo tak
neskutečně příjemné!!! Takový úžasný požitek,
rozkoš...netušila jsem, že tak úžasný pocit ve mně vyvolá
jídlo:D Chutnaly naprosto skvěle. Nemohla jsem přestat. Prostě to
nešlo. Možná jsem se ani moc nesnažila. Sypala jsem si je na dlaň
a s každým nasypání jsem si říkala“ tak a teď už stačí“,“už
jsem snědla polovinu, to je dost“,“možná bych mohla sníst
200g a 50g tam nechat?“,“je to tak dobré asi to sním
všechno““cože, tam už nic není? – PROOOOČ?:D“ Věřím
tomu, že kdyby to balení bylo větší, dopadne to stejně –
nezůstane z něho nic! A to jsem ještě večer měla chuť na
belgické pralinky...ty už jsem si ale potom nepovolila. Říkala
jsem si že už by to bylo příliš. Mé tělo je asi po těch
nekonečných měsících hladovění roztoužené po jídle a zvlášť
po tom, které jsem mu odpírala...a čím větší množství, tím
líp :D
Nemáte s tím prosím někdo zkušenost? Jak se vám podařilo vaše stravovací návyky znormalizovat? Vím, že anorexie se velmi často zvrhne v přejídání a následně bulimii...tak doufám, že tohle se mi vyhne...nemusím mít přeci všechno :D
"prostě zavřít oči a jen tak odpočívat" :) super! gratuluju k úspěšným zkouškám, užij si volno s rodinkou:)
OdpovědětVymazatjídlo vyvolává opravdu úžasné pocity - neuvěřitelné viď :)
nic si nevyčítej, hlavně abys byla spokojená:-* to je nejdůležitější, ale s bulímií nestraš!! na to ani nemysli! :)
jen bych ti poradila, ať tělu nedopřáváš tolik sladkého - chuť na sladké je návyk, mohla bys pak skončit špatně, učíme se o tom teď ve škole:D
drž se!
Líp než Kamča bych to neřekla! :)
Vymazatsnahu oceňuju:-* bude to OK! sladké si dopřej kdyžtak dopoledne, ale odpoledne už moc ne :) a hlavně papej fakt pravidelně!
Vymazatmám se dobře, děkuju za optání:)
o výživě se učíme ve výchově ke zdraví
Ahoj, taky jsem po delším hladovění začala jíst a mám stejné pocity, že bych mohla jist donekonečna. Myslím, že je to přirozené pro vyhladovělé tělo, že chce víc a pocity přestanou, až bude tělo vědět, že už se nemusí bát, že bude mít nedostatek. Já si třeba vždycky nandám normální porci a pak už si nepřidávám, i když mám pocit, že bych mohla (spíš chtěla) sníst dvakrát tolik. No nic, drž se kočko a hlavně to nevzdávej! Všechny si zasloužíme být zdravé!
OdpovědětVymazatTaky mám problém s chutěmi, kdybych si "nezakazovala", jedla bych klidně od rána do večera, jen je tedy pravda, že netoužím zrovna po čokoládě a hranolkách, to mě vůbec neláká, ale jogurty a podobně, toho bych snědla na kýble, kdybych neměla strach z tloušťky, samozřejmě.. Pořád to mám v hlavě...je to tam. No, snad se to zlepší. Doufám, že mě taková ta bezednost, nemožné neustálé chutě časem přejdou. Důkazdem je holčina z http://annieblogs.blog.cz/, která trpěla anorexií a pak se začala přejídat.
OdpovědětVymazatPsala na blog, že se přejídá a má z toho strašný strach a deprese. Ale opravdu, tělo jako by si po tom dlouhém hladovění žádalo to, čeho tak dlouho nedostávalo dostatek. Teď už jí úplně normálně, aniž by si zakazovala nebo se nějak přemáhala v chutích. Samo se jí to stabilizovalo. Upřímně si myslím, že když to všechno půjde správným směrem a člověk se bude každým dnem, týdnem a měsícem blížit jakémusi vyléčení, že se tělo zklidní a bude po přejídání:-)
Nj, krásny pocit, keď sa podarí skúška/písomka a konečne ten pocit pokoja, držím palce, nech ti všetky výjdu :) A to prejedanie sladkosťami, hrôza, vždy, keď po dlhšej dobe začnem jesť, tak to príde, na obidvoch liečeniach som to robila a to nie len sladkosťami, ale všetkým, čo mi prišlo pod ruku, dobre, že sme tam nemali voľný prístup k jedlu, lebo to prejedanie a bulímia ma tiež straší. Teraz som si to však ustriehla, jem tak, aby som mala akurát dosť, čiže žiadne prejedacie chute neprichádzajú, tým pádom musíš trošku asi pridať na jedle, ale tie ty vôbec nerieš zatiaľ, to sa samo upraví, pribrať ti treba tak či tak, čiže o nejakom prejedaní môžeš hovoriť až keď budeš mať normálnu váhu, teraz ti to môže jedine prospieť :) Držím palce moja (bwt, zase až priveľa rečí -_- :D)
OdpovědětVymazatGratuluju k těm zkouškám :). Moc dobře ten pocit znám a vždy si ho náležitě užiju, protože pak zas přijdou chvíle, kdy nevím kde mi hlava stojí. Ale kvůli těm chvílím ty nervy za to stojí:). A souhlasím s calisterou, s tím, že máš vyhladovělé tělo... a rozhodě si to ůbec nevyčítej...hlavně, že jsi šťastná :))
OdpovědětVymazatDěkuju! :) Jsi moc milá. Ještě mi dvě zbývají, ale ty už snad nějak zvládnu! A vlastně moc děkuju za celý Tvůj komentář :)) Máš taky blog? Já teprve chvilku a ještě jsem nepřišla na to, jak se dostat na ten Tvůj(jestli nějaký máš) :D
Vymazat