Omlouvám, že tohle bude jeden z dalších mých článků o anorexii...ale uvědomila jsem si, že mi to opravdu pomáhá :) Utvrzuje mě to v boji :)
Dneska to byl šťastný den :) Možná mi dokonce zachránil život...To, že ve mně dopoledne zase zahučelo čtvrt kila bonbonů, už beru jako standard :D Dívala jsem se u toho na jeden pořad, který byl o dietách...jak tématické :D
Přestože jsem vyhlásila hladu válku už před několika dny jsem zjistila, že se kolikrát stane, že mám tak trochu hlad...a nenajím se jenom proto, že mám určitou představu o tom, jak vysoký by měl být můj příjem. Nebo proto, že je večer...a před spaním by se už přeci jíst nemělo! :D A dneska, když jsem se učila, tak jsem taky měla tak trochu hlad. Kdo dobrovolně hladový sedí, učí se jenom protože ještě nenadešla doba, kdy si naplánoval svačinu? Poslední dobou jsem o tom takhle přemýšlela dost často. Občas se stalo i to, že jsem šla brzo spát jenom kvůli toho, jaký jsem měla hlad! A příjde mi to najednou hrozně absurdní! Paradoxní! Směšné!
DNESKA MI TO TOTIŽ KONEČNĚ DOŠLO!!!
Už se nebudu dál ničit. Dám svému tělu to, co potřebuje. To, co si zaslouží! Budu ho mít ráda a budu o něj pečovat!
Nevím, jak to teď budu mít s jídlem...ale vím, že kdyby mi mamka dneska udělala na večeři dva rohlíky s margarínem a šunkou. Sním je oba dva, i když margarin nejím! :D Základní pravidlo bude - když budu mít hlad tak se najím a druhé pravidlo: když nebudu chtít jíst před spaním, tak prostě před spaním jíst nebudu(je mi to nepříjemné). Ale jestli budu mít na něco chuť, tak si to dám! :)
kašleme na příjmy už, my to prostě vyhrajeme!!!
OdpovědětVymazatJá bych řekla, jen se cpi, dokud můžeš!!:D
OdpovědětVymazatDržím ti každej den palce, ať to zvládneš!
jsem ráda, jaké děláš pokroky =) Je dobře že sis uvědomila že se máš najíst kdy si tělo řekne. Je to tak správné, ale já s tím mám problém, když není čas jídla, tak zaženu hlad čajem nebo zeleninou, raději si ze mě neber příklad, musíš se z té mrchy dostat. Držím palce ;)
OdpovědětVymazatSkvělý článek :) Takové podobné myšlenky představovaly u mě zlom... vážně jsem se začala o svého tělo bát a chtěla jsem jej vyléčit. Moc ti fandím, věřím, že tento boj brzy vyhraješ! :)
OdpovědětVymazatAhojky Ruby, promiň, že odepisuji tak pozdě, měla jsem docela dost školy a práce. Jsem moc ráda, ze se ti takhle daří! Já to psychicky zvládám většinou dost těžko. Pořád mám pocit že jím hrozně moc a mám strach z toho že budu tloustnout donekonečna, ale jím a jím a hrozně se těším, až budu zase "normální". Pořád si ale nedokážu dát "něco navíc", třeba oplatek. K tomu se chci postupně dostat. Držím palce. :-)
OdpovědětVymazat