Kdo četl několik mých posledních článků, tak už nejspíš trne o čem bude ten dnešní :D Copak se mi to v té mé hlavičce makovičce zase urodilo? :D S jakou kravinou příjdu tentokrát? :D
No takže - dneska ráno jsem se sebrala a bez toho aniž bych byla objednaná jsem vyrazila ke svému psychiatrovi :D Hezký začátek, ne? :D Je to hrozně příjemný člověk :) Chtěla jsem s ním probrat svou situaci ohledně léčebny, ohledně toho, jak se cítím. Nemůžu si pomoct, ale je mi prostě líp. Cítím se lépe než když jsem k němu přišla na začátku ledna s prosbou, aby mi napsal doporučení k hospitalizaci. Domluvili jsme se spolu, že to ještě zkusíme ambulantně :)) (Technická poznámka: to, že jsem si to domluvila s ním ještě neznamená, že mě do léčebny nenažene mamka :D) Objednala jsem se u něj znovu zhruba za měsíc :)
Pak jsem se šla objednat ještě ke své psycholožce - na 18. března :)) A ještě jsem napsala e-mail nutriční :D S tou bych se mohla vidět už příští týden.
Jo a aby toho nebylo málo objednala jsem se ještě na příští středu do psychoterapautické ambulance pro dlouhodobou terapii poruch příjmu potravy :D Prostě jsem se rozhodla, že to vezmu do vlastních rukou:D Možná, že se objednám ještě k někomu...Už mě ale nikdo nenapadá.... :D :D :D Dneska ráno jsem se totiž vzbudila s pocitem, že to přece nemůže být tak těžké, abych to bez hospitalizace nezvládla sakra už :D!!!! Vždyť spousta z vás zvládla anorexii ambulatně! A máte můj obdiv! Můj obdiv má kdokoli, kdo tu mrchu porazil, ať už ambulatně nebo s hospitalizací :)
Abyste tomu rozumněly - jsem hodně cílevědomá, ambiciózní (která anorektička není, že? :D )...a když si něco usmyslím, tak není možné, abych toho nedosáhla:) Takže jsem si teď usmyslela, že se z anorexie uzdravím. Už si nebudu klást tak nesmyslné podmínky jakože chci přibrat jenom 100 gramů týdně :D Prostě jsem se začala cpát a jak to půjde nahoru, tak to prostě půjde nahoru. Budu věřit svému tělu, že se s tím nějak srovná! Rozhodla jsem se, že i když to bude boj, budu se snažit si pořádně užít i to, že si můžu jíst, co chci :) (jako dezert jsem si po normálním teplém obědě-kuřecí závitky s brambory a brokolicí- dala koláč...ale ne kousek koláče. Snědla jsem téměř půlku plechu!!!! :)))) A výčitky? Momentálně nic takového nepociťuju:) Koláč byl naprosto báječný!!!! A zítra bude možná taky :)) To by byla skvělá snídaně :) Prostě anorexii už nedám ani prostor ani příležitost. Je to hnusná mrcha a nic jiného si nezaslouží. Nechci, aby byla součástí mého života a už vůbec ne, aby ho řídila!!!!
Opravdu velmi mě potěšila podpora mého taťky, který měl radost, že jsem napadla ten koláč :D Říkal, že pokud to zvládnu sama bez léčebny, tak to bude jedině dobře :) Asi jsem přesně něco takového potřebovala slyšet :))
Tak jestli sis dala dezert a nemáš výčitky, klobouk dolů, asi to s tebou nebude tak zlé:)
OdpovědětVymazatDržím palce a hlavně nepolevovat! A šup pro svačinu!:D
Každý den jsem čekala na pozitivnější článek, ale v něco takového jsem už skoro nedoufala. Strašně mě to potěšilo :) Gratuluju k tomuhle rozhodnutí. Jsi skutečná BOJOVNICE. Ty tu mrchu porazíš jednou pro vždy. Určitě by bylo skvělé, kdybys to zvládla ambulantě, ale i kdybys to překonala hospitalizací, tak by to bylo stejně super. Doufám, že teď už budou jen lepší a lepší výsledky :) Jsem fakt ráda, že si se vzdala těch 100g týdně. Ono to je i dost málo. Navíc třeba teď přibereš 2,3 kg rychle, ale pak už se to zase zpomalí a až budeš na normální váze, tak i zastaví. Taky tě chválím za ten koláč, protože to, že si vychutnáváš jídlo je velký krok správnou cestou :) Hlavně nezapomeň, že i když budou horší dny (bohužel je dost pravděpodobný, že nějaké takové budou), můžeš si být jistá, že přijdou i dny krásný a radostný. A taky se tu na nás - lidi z blogového světa, rodiče a taky psychologa můžeš spolehnout.
OdpovědětVymazatDržím ti pěstičky a bojuj, protože jsi úžasná holka, která tu mrchu porazí jednou pro vždy!
Jsem na Tebe hrdá :-)
OdpovědětVymazatPtej se naco chceš :-) Mám 17.15.
OdpovědětVymazatTak toto sú slová do bitky! A je super, že si začala hneď koláčom. Lebo to je NORMÁLNE jedlo aké jedia NORMÁLNY ľudia, nie nejaké odporné ovofity! V najbližšej dobe sa budem snažiť pridať článok ako mi to ide. A keby som aj ja mala toľko možností na liečbu. Ale tak to vyzerá, že ja nebudem mať ani tú blbú psychologičku, tak sa tým budem musieť pretĺkať sama no, ďakujem krásne slovenskému zdravotníctvu :)Je to ťažké, ale mi to dokážeme! :)
OdpovědětVymazatOvšem, že vím, že je to podváha. Osobně si myslím, a řekl mi to i lékař, že když tělu nic nechybí, tak svoji váhu můžu mít.
OdpovědětVymazatTrvalých následků se nebojím. Prostě ne.
S MA se potýkám asi tak od listopadu 2011.
To je paráda! Takhle se to musí, přesně jak říkáš, ne po troškách, ale pořádně se do toho opřít! Doufám, že vytrváš, držím ti palce:-) A děkuju za milý komentář:-)
OdpovědětVymazatJeště mě tak napadlo - škoda, že když si dáš jednou koláč, neznamená to nic. Ale když si ho dáš každej den, taky z toho ještě nejsi venku. Prostě a stále to budu opakovat, anorexie je PSYCHICKÁ nemoc. A je třeba vyléčit duši. I když samozřejmě koláč nebo cokoliv jiného je krok vpřed.
OdpovědětVymazatStrašně ti držím palce:-)
Myslím, že jsem ti před časem psala, jestli by ses nechtěla podporovat v přibírání, stejně, jako to dělají (v hubnutí) pro ana blogy a podobně. Řekla jsi, že se mi ozveš za 14 dní, že teď máš moc práce..
OdpovědětVymazatTak jak jsi na tom teď? Napadlo mě, nějak si konzultovat jídelníčky, a tak..však určitě chápeš.
Super, snaž se! Boj v tvé hlavě je nedůležitější, s tím ti nikdo nepomůže, musíš chtít sama, a to ty určitě chceš! :))
OdpovědětVymazatJsi šikovná! :) Moc ti držím palce a jsi brzo v pořádku! :)
OdpovědětVymazatUž som bola inak včera poriadne zúfalá z vás. Ty si tu liečebňu omieľala, jednu zlatú babu Nataliu šupli do liečebne... Šak aj ja potrebujem podporu tak ako myslite na to si to veľmi jednoducho predstavujete! Takže papaj papaj, lebo ja ťa nikde nepustím! :-D :-D
OdpovědětVymazatAť už se rozhodneš jakkoliv, ty stejně vyhraješ, já to vím!! :) A na žádné krize nedej... To tak bohužel bývá, ale musíš hledět vpřed a já věřím, že brzy se tohoto trápení snad zbavíš :) Je super, že máš takovou podporu v rodině a navíc i v lékařích a tak... to jsou všechno silní spojenci :)
OdpovědětVymazatDíky moc, ty jsi taky zlatíčko :)) No přítel je cizinec... původem ze Srí Lanky, ale už několik let žije v severní Itálii. Bohužel jeho tatínkovi na podzim zjistili rakovinu mozku :( takže je to teď celé takové zamotané... jeho rodiče se chtějí vrátit na Srí Lanku (už jako na důchod) a on by rád začal žít v Česku, ale teď ještě stejně musejí čekat, protože tatínek má radioterapii a chemoterapii... Je to pro nás někdy náročné no... už ten skype někdy začínám nenávidět.
OdpovědětVymazatTo určitě bude! :) Já se mám momentálně dobře. Napsala jsem konečně zase nový článek, tak když se budeš hodně nudit, můžeš se mrknout :D. Koukám, že jsme obě měly takový slabší týden, kdy jsme to chtěly vzdát. Hrozně jsem se viděla v tom, jak si psala, že si nepřijdeš dost vyhublá na to, aby ses mohla léčit aniž bys jim připadala třeba jako simulant(což je mimochodem hloupost! ale naprosto těmhle myšlenkovým pochodům rozumím). Já jsem si zase říkala, že nejsem dost hubená na to, abych mohla mít klasický přibírající jídelníčky nebo abych si vůbec připouštěla možnost přibrání víc jak 1/4kg týdně.
OdpovědětVymazatSnad jsme se obě tohohle stavu zase na hooodně dlouho dobu (nejlíp navždy) zbavily :)
Doufám, že jsi dneska vstala z postele správnou nohou a máš se dobře :)