pondělí 18. února 2013

Odhalení skrýše rohlíků, přejezení koláčem, hospitalizace potvrzena

Předem se všem omlouvám, za negativní článek...Možná jste si všimly toho, že včera nepřibyl další z mých pozitivních seznamů, které mi dělají takovou radost :) Pravda je ta, že mi není moc dobře. Psychicky.

Začalo to včera - včera to totiž prasklo. Ukrývačka rohlíků odhalena...Mamka přišla do pokoje zrovna ve chvíli, kdy jsem vyprazdňovala jednu ze svých skrýší. Vešla do pokoje tak krátce po tom, co zaklepala, že jsem nedokázala tak rychle zareagovat a zastavit ji v tom. Takže jsem stála uprostřed pokoje s rohlíkem v sáčku v ruce. Samozřejmě ji došlo, co jsem s tím rohlíkem dělala...repektive určitě jí došlo, co jsem s tím rohlíkem neudělala - nesnědla. Cítila jsem se tak hrozně provinile a trapně, že to nedokážu ani ani popsat. Bylo mi to hrozně líto. Snažila jsem se to vysvětlit, omluvit se. Snažila jsem se podtrhnout to, že je důležité, že přibírat přibírám i bez těch rohlíků. Musím říct, že po počátečním šoku to vzali dobře. Mamku nemrzelo to, že jsem schovávala rohlíky, ale to, že jsem jim (o nich) lhala a taky řekla, že opravdu potřebuju pomoct. Pak jsme se k tomu tématu vrátili jenom ve srandě, když mi taťka při loučení řekl, ať ty rohlíky neschovávám i na koleji :D .

Když jsem dojela na kolej bylo po poledni. K obědu jsem si udělala čokoládovou ovesnou kaši. A potom jsem snědla veškerý koláč, který mi babička nabalila. Co si budeme povídat, bylo ho opravdu moc. Objektivně moc, ne anorekticky moc. Po tom, co jsem ho dojedla jsem se cítila opravdu ale opravdu plná. Samozřejmě jsem znervózněla. Na mojí už do té doby pochroumané náladě mi to vůbec nepřidalo. Rozhodla jsem se, že půjdu do města pěšky( původně jsem měla v plánu jet tramvají). Říkala jsem si, že aspoň ze sebe nebudu mít tak hrozný pocit. Vzala jsem si sporttester, přenastavila svou hmotnost - naposledy, když jsem ho používala jsem měla 51 kg a vyrazila. Šla jsem přibližně půlhodiny a spálila 198 kcal. Odpoledne jsem nesvačila, protože jsem neměla hlad. Na večeři jsem se donutila sníst aspoň misku zeleniny.

Večer, když jsem se šla sprchovat, tak jsem se viděla větší. Cítila jsem se hnusně, odporně...nesnášela jsem se, nenáviděla jsem ty svoje obří stehna, vypadaly tak hnusně...myslím, že ani džíny už mi nejsou tak volné jako mi byly...

Ráno jsem se vzbudila se stejnou náladou, s jakou jsem usínala. Hlad jsem neměla, ale dala jsem si čokoládovou ovesnou kaši. Po snídani jsem zavolala na číslo, on něhož jsem měla minulý týden zmeškaný hovor. Byla to psychiatrická klinika. Potvrdila jsem, že na začátku března nastupuji. Jak se cítím? Momentálně vůbec nijak. Celkově je mi nijak. Nejradši bych asi jenom ležela a spala.
Najednou vůbec nevím, proč bych měla bojovat...Doufám, že tenhle můj stav brzo přejde...

16 komentářů:

  1. Chtěla jsem spíš říct, že až se úplně uzdravíš, tak už se nevrátí:-) Špatná formulace:-) Hospitalizace.. sice zní poměrně děsivě, ale věřím, že ti pomůže. Snad to tam bude aspoň v rámci možností v pohodě..

    OdpovědětVymazat
  2. Já vím, co by tě rozveselilo... Kdyby jsi stoupla na váhu a tam bylo menší číslo než minule, svět by byl hned tak krásnej, já vím. Jenže to ta bestie v hlavě... Ty jsi neskutečně vychrtlá a aby jsi mohla žít, musíš přibrat, musíš. Stoupni si před zrcadlo a usměj se na sebe, zasloužíš si, mít sama sebe ráda:-)
    Kam nastupuješ do nemocnice, Brno, Praha, dětské nebo dospělé? Kdybych ti mohla jakkoli pomoci, napiš mi! Klidně i soukromě na mail lsza.blog@seznam.cz.
    Cokoli, co tě napadne, i ta největší šílenost, napiš mi, strašně ráda bych tě podpořila, aby jsi to dokázala.
    Z koláče si nic nedělej, protože jak jsi sama řekla, ty to pak vyvážíš tím, že si dáš misku zeleniny. A stejně máš malý jídelníček, někteří by z toho snad i hubli...

    OdpovědětVymazat
  3. Přejde, určitě přejde! Ruby, já vím, jak je to děsné těžké... ale taky vím, že bude lépe. A ty to dokážeš, protože jsi opravdu skvělá, máš super přístup a tahle krize bude brzy jen vzpomínkou.
    Já jsem taky vyhazovala jídlo nebo lhala... a pak se mi třeba stalo, že když jsem mamce řekla, že jsem si na výletě dala se spolužačkami palačinku a nebylo to pravda, tak jsem pak měla špatné sny a nevěděla jsem, jestli bych měla větší výčitky z toho lhaní nebo z toho, že jsem si tu palačinku fakt dala...
    Tím koláčem už se netrap a podezřením z toho, že kvůli němu přibereš už vůbec ne. Tvoje tělo je zesláblé a vyhublé, tak si to tak nevyčítej... Navíc jsi to vyvážila tou zeleninou... i když to není ideální řešení, tak to chápu. A věř, že bude zase líp ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Anonymní6:21 odp.

    Komentář je na 2 části :
    Ahoj Ruby!..Taky ti moc děkuju za krásné komentáře!..strašně mě mrzí,že tak inteligentní a určitě krásnou a chytrou holku postihla tato nemoc..i když mám docela málo času,nemůžu se k článkům nevyjádřit!...
    Víš,je strašně,strašně moc fajn že přibíráš!...jak bych to řekla..přinese ti to "ovoce"!...budeš mít více energie,budeš moct jít jen tak se projet na kole (až bude lepší počasí :D)...a navíc,přibírání je tvým hlavním cílem!..to je to,o co se snažíš a co potřebuješ!..to znamená,že na váze v tuto dobu prostě musíš vidět vyšší číslo,než bylo minule!...protože právě o přibírání se snažíš!...ale rozdíl nynější váhy a těch 44,5 kila to děla nějaké 2 kila,že?..což se za přibírání ještě považovat nedá..váha skáče nahoru,dolů..každému průměrně o 2-2,5 kila během týdne/měsíce/roku.. prostě kolísá!..takže až přesáhneš 3 kilča,teprve si můžeš říct,že jsi něco přibrala! :)..a kdyby jsi se náhodou někdy "zbláznila"..a zvážila se dva dny po sobě a druhý den jsi měla třeba o kilo víc-tak se neděs!..v těle se zadržuje voda,záleží taky na tom co jíš..někdy sníš objemově (jez,jez,protože objem dělá dojem! :D) míň,někdy víc...někdy vypiješ víc,někdy míň..někdy se tělo rozhodně zadržet vody víc,někdy míň..z tohohle vůbec nepanikař,tohle je výkyv váhy,nikoliv přibrání (za den je nesmyslné přibrat 1 kilo tuku :)...jo a ještě: optimální je přibírání tak 1-2kg/týdně :)..opakuji,tvým cílem je přibírání a nehleď jaké tempo to je (samozřejmě,2 deka týdně-to už by byl asi prblém!)...neurčuj a nestanovuj si rychlost přibírání..tělo je nevyzpytatelné a někdy z většího množství jídla zhubneš,někdy z "ničeho" přibereš...nejhorší je určovat si hranice..někdy ji prostě "překoročíš" a už se s Tebou špatná nálada veze třeba celé dva dny...takže prosím,bez čísel! :)
    Je fajn že bereš antidepresiva..já brala už 3 druhy..jednou Seropram (největší svinstvo,mohl mi vážně pokodit mozek,ale jedna pitomá lékařka mi ho předepsala!),dále Prosulpin (to myslím ani antidepresivum nebylo?) a ještě teďka beru Fevarin...nevím,nepociťuju na sobě změny..někdy si léky vzít zapomenu,ale necítím se jinak..prostě..možná je to tím,že jsem si vsugerovala,že nějaký prášek mé myšlení nezmění..ale určitě mi to v něčem pomohlo,že jo :) joa když jsme u těch léků!...v této chvíli je jídlo tvůj lék!!! :)..takže ho nevynechávej,aby léčba byla účinná! (když jdeš jíst,tak si říkej "jdu se léčit!" :))
    a teďka se chci vyjádřit k dnešnímu článku..buď šíleně ráda za to,že tě maminka načapala!..buď ráda!..protože by to s tebou šlo dolů a dolů!...je fakt strašně úlevný pocit,nemít před rodičema tajemství v podobě ukrytého jídla,nesnažit se nenápadně spalovat kalorie..je to tak strašně krásný pocit,ten pocit svobody,ten pocit,že NIC nemusíš!...uvidíš,budeš se cítit tak strašně krásně,tak uvolněně!..budeš šťatsná pro nic za nic!...je to opravdu super,že tě mamča načapala,fakt!...jednou jí budeš děkovat,že tak rychle otevřela dveře!..je fakt,že je pak pro rodiče těžké,aby k tobě měli důvěru,protože jsi jim několikrát lhala..ano,tohle k anorexii patří...ale ty jim musíš ukázzat,že se léčit fakt chceš (ukážeš rodičům,že nejsi žádný srab a slabota a že anorexii nakopeš prdel a lidi si na tebe jednou budou ukazovat "to je ta,která přemohla anorexii" a ne "to je ta slabota a sračka,která se nedokáže ani pořádně nažrat!"-promiň,že tak tvrdě,ale sama víš,že při léčbě mazat anorektičce "med kolem huby" nikam nevede! :)),že nechceš být malá holčička která by rodičům dělala až do jejich smrti problémy!...a váš vztah s rodiči,bude ještě krásnější!..uvidíš!!! :)...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní6:21 odp.

      2. část:
      to že ses přejedla koláče..byl prostě hlad..buďme upřímné..jíš ještě moc málo a tělu to nestačí a má prostě hlad...je fajn,že jsi mu dala to,co chtělo!!!...ale pamatuj,i když po tom nemáš hlad a jsi šíleně plná,tu svačinu i večeři si dej!...u anorexie se nesmíš řídit tím "že nemáš hlad"..pocity toho těla jsou zkreslené a ovlivněné hlavou (respektive anorexií)...a dále i přes to "přejezení" proč si další jídla dát a pokračovat v plánu je to,že bys jednou mohla spadnout do přejídání!...příklad: "ha,přejedla jsem se na oběd,už žádná svačina a večeře"..na druhý den se probudíš a nedáš si snídani,"za ten včerejšek"..odpoledne opět přijde hlad a ty spořádáš všechno na co přijdeš..může dojít ještě k zvracení jídla a dostáváš se do kruhu bulimie..to je příklad,jak se dá lehko spadnout z anorexie do bulimie nebo záchvatovitého přejídání..takže pozor!...
      a hospitalizace...víš..nejspíš jdeš do Brna-Bohunic na otevřené oddělení že ano?...já byla sice na dětském,ale vím jak to na dospěláckém chodí (měla jsem tam kamarádku-skoro jsme "umíraly" spolu na JIPCe a pak každá musela jít na oddělení-já na dětské,ona na dospělé a potom mě navštěvovala a říkala jak to u nich chodí)...(já tam byla před rokem,možná to tam je jinak,tak se kdyžtak omlouvám za chybné infomace! :D)...jídlo je tam 5x denně..snídaně asi 7:30-8:00,oběd 12:00-nebo dřív a večeře 17:30-nebo dřív...svačiny tam jsou i nejsou..no,pokud se chceš opravdu léčit a spolupraovat,tak za tebou bude chodt nutriční terapeutka,budete spolu vybírat co chceš na oběd,svačinu,snídani,..dá ti nabídnout třeba z 10ti jídel a ty si řekneš..ale né "na svačinu chci jablko"-je to nutriční,takže ti bude pomáhat sestavit to chutně,ale dostatečně...také,pokud budeš chtít fakt spolupracovat a přibrat,tak ti můžou nasadit fresubiny (energetické drinky,jsou výborné-jako kakao! :D ale nesmíš tím nahrazovat jídlo!!!..je to pouze doplněk,i přesto že to má trochu víc kalorií!) a tzv. bílkovinu (míchají to s vodou-3 odměrky Protifaru a 3 odměrky Fantomaltu..dá se to vypít)..a můžeš mít také druhé večeře...v případě,že by jsi s váhou klesla na životu nebezpečnou hranici,šla by jsi na JIPku a na hadičiky (tam jsem byla já-umělá výživa,hadička do žaludku,druhá do srdce..)...na oddělení bys mívala volno,mohla bys chodit ven,mám pocit že vycházky jsou do šesti..nevím,jestli se může chodit jen v areálu nemocnice nebo i do blízkého (pár kroků :D) nákupního centra :)..návštěvy tam můžeš mít,mobil tam můžeš mít,notebook...máš tam sezení s psychology (možná že i s mou bývalou oblíbenou psycholožkou,která opravdu dokázala pomoct!-jmenuje se Hana Janáková) a s psychaitričkou/psychiatrem..probíráš pocity,svůj zdravotní stav,jak to bude pokračovat a tak dále,však to znáš...a ještě se chodí na arteterapie-tzv. dílny..v některé šiješ a háčkuješ,v některé děláš obložené kachličky,v některé vyřezáváš ze dřeva,v některé děláš různé šperky nebo zdobíš zrcadla...je to fajn a všechno co si tam vyrobíš si můžeš odnést domů :)...víc mi toho ta kamarádka neříkala,takže se omlouvám,vím jen tohle..ale hospitalizace..je v tuto chvíli asi opravdu to nejlepší co můžeš udělat..ono..léčit se bez nutriční,bez psychologa,psycholožky..je opravdu dost složité!...(mimochodem-psychiatrie je budova G!..jdeš chodbou na příjem-je to napravo když vejdeš do místnosti a oni už tě odvedou,zapíšou,atd.!..a nejspíš ti předepíšou nějaké vitamíny a "prášky",které si budeš muset koupit sama..já doma ještě nějaké mám,které mi předepsali,třeba něktrých i 3/4 balení a už je neberu,tak kdybys náhodou měla zájem,zadarmo bych ti je podarovala! :)..já totiž do Brna jezdím na kontroly-do stejné budovy a jestli bys chtěla,mohla bych tě tam navštívit a předat ty vitamíny..kdybys teda měla předepsané,ty co jsem brala já :)..ale to je na tobě,však uvidíš,jak to ještě bude! :)) zase se ozvi,těším se a nezapomínej-v posteli má píchat chlap a ne holka svýma kostma :P :D

      Vymazat
  5. Bětka8:35 odp.

    Holky už tu všechno napsaly...hlavně teda Karoli byla hooodně vyčerpávající :-) :-) Co dodat, přeju Ti hodně štěstí a sil, ať to všechno zvládneš! Na jak dlouho tam budeš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Bětko! Byla bych tam na šest týdnů...ale pořád váhám, nemám z toho úplně dobrý pocit..

      Vymazat
  6. proč bys měla bojovat? to je směšné!
    určitě to zvládneš:)!

    OdpovědětVymazat
  7. och, ja tak neznášam keď napíšem komentár na 20 riadkov a on sa nepridá :( :D :D tak ešte raz, presne ako píše Karoli, prejedla si sa, lebo si mala hlad. Lebo tvoje jedálničky fakt nie su ani normálne, ani postačujúce a ani priberacie a ani zdravé. Ak by si jedla tak, ako ja, nemusela by si sa nijakého prejedania báť, to si buď istá. A teba sa to ľahko povie, čo? Pôjdeš si do nemocnice... A čo tu budem ja robiť bez teba? :) Nehádzala by som ešte flintu do žita (či ako sa to povie xD) a stále si myslím, že to s tým, aby si svoje stravovanie nechala na mamči je dobrý nápad. Ver mi, ona vie oveľa lepšie, čo a ako by si mala jesť a jej raňajky by určite nepozostávali z bombónov. A to, že si v škole nie je podľa mňa až taká prekážka. Veď obed na dva tri dni ti môže navariť deň predtým, než pôjdeš do školy a nabaliť so sebou. A ostatné jedlá, to ti môže prichystať jedálniček a na tebe bude už len ich zjesť. A to už by bola tvoja jediná starosť, zjesť ich. Ale to musím aj ja. Mamča tiež nie je pri každom mojom jedle. Lebo uvedom si, to isté budeš robiť aj v nemocnici. Nemysli si, že tie terapie ťa spasia, proste pomôže ti v konečnom dôsledku len jedlo, ale jedlo správne, plnohodnotné a normálne, z terapií nepriberieš. Samozrejme, pomôcť ti pomôžu, ale veď k psychológovi môžeš chodiť aj doma. Vidíš, že takto to nejde. Tie jedálničky proste nie sú správne a to sa potom odráža aj na záchvatoch prejedania a na všetkom. Porozmýšľaj ešte o tom :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ach bože, snaž se prosím :( :( DOkážeš to, přejde to!! Taky jsem to zvládla ♥

    OdpovědětVymazat
  9. Ruby, držím ti moc palce, snad ti v léčebně pomohou... Z koláče si nic nedělej, tvoje tělíčko to potřebuje!!!:) to s tím přistižením při činu muselo být hrozné, taky mám podobné zážitky a bylo to vždycky hrozně trapné :D je fajn, že to vaši vzali v pohodě :)

    OdpovědětVymazat
  10. S mamkou mám skvělý vztah, nebylo to vždycky takové, ale o to víc jsem za to teď ráda:-) Co se dá dělat no.. už si pomalu zvykám, že jsem taková encyklopedie nemocí.. ale doktor mě objednal už na dnešek, což jsem vůbec nečekala, takže aspoň z toho mám radost:-)

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem krásne za milý komentár a podporu :) ale ty si nereagovala na môj, tak čo, neskúšala si o tom návrhu, že to necháš na mamču popremýšľať? :)

    OdpovědětVymazat
  12. Tak potom asi nie je iná možnosť ak sa vážne chceš z toho dostať a si si istá, že by si to nedodržala... Budem ti hrozne držať palce... Určite sa nám musíš ozývať stamadiaľ! A dúfam, že tam budú aspoň dobre variť :-D To sa ešte budeš čudovať ako ti bude všetko chutiť, keď si budeš môcT konečne dať čo chceš nie len nejaké hnusné ovofity ;-)

    OdpovědětVymazat
  13. Mno,tak hodně štěstí kočko...budeš ho potřebovat

    OdpovědětVymazat

Každého vašeho názoru a komentáře si vážím :)