neděle 17. února 2013

Moje zkušenost s antidepresivy

Jedna slečna se mě ptala na moji zkušenost s antidepresivy, tak mě napadlo, že bych o tom mohla napsat článek :) Jestli máte někdo jinou zkušenost a chcete se s námi o ni podělit, budu moc ráda :)


Tak chcela by som vedieť či si myslíš že ti pomáhajú a v čom??

Antidepresiva beru asi od června loňského roku a myslím, že mi opravdu pomohly stabilizovat mou náladu:) Asi bych měla dodat i to, že když jsem tehdy přišla za psychiatrem, měla jsem více psychických problémů než "jenom" anorexii. Takže ano dostala jsem antidepresiva, ale kvůli čemu přesně z toho všeho, co jsem mu řekla, to nevím :D :D Pokud bych měla popsat, jak se cítím - jsem klidnější, vyrovnanější, co se týče nálady a takového nějakého vnitřního rozpoložení je mi mnohem lépe:))

Myslíš že by si bola zmierená s priberaním aj bez nich??

Na to je velmi těžké odpovědět:) Já jsem toho názoru, že pokud mi v tomto ohledu antidepresiva pomohly tak tím způsobem, že je mi lépe, mám mnohem větší chuť do života a chtěla bych od něj víc než mi poskytovala anorexie, což mohlo mít vliv na to, že se chci vyléčit a přibírání chápu jako součást procesu. Ale rozhodně to, alespoň v mém případě, nebylo tak, že bych spolkla prášek a bylo mi jedno, jestli budu vážit 50 nebo 60 kg :))))

nebojíš sa toho keď ich prestaneš užívať že znovu do toho spadneš?

S ohledem na to, jak jsem odpověděla na předchozí otázku...nebojím:) Až vysadím antidepresiva, budu mít spíš strach z toho, aby se mi nevrátila deprese a všechny ostatní problémy:) Pokud se mi vrátí anorexie (za předpokladu, že se z ní uzdravím samozřejmě :D :D, jakože já se z ní uzdravím) - myslím, že to bude z jiného důvodu :)

Antidepresiva už mi byla předepsána v minulosti jednou :) V tu dobu jsem ale nebyla schopa překonat svůj strach z možných nežádoucích účinků, navíc jsem nebyla úplně přesvědčena o tom, že by mi pomohly. Teď bych se rozhodla jinak :) Úplně by mi stačilo, že můj doktor byl dostatečně přesvědčený na to, aby mi je předepsal:)))

Loni v červnu jsem svůj strach z nežádoucích účinků překonala:) Pokud by vás zajímaly nežádoucí účinky, zde je příbalový leták antidepresiv, které užívám já. A všechno bylo v pořádku. Pocítila jsem pouze jediný nežádoucí účinek a to v sexuální oblasti - nižší chuť na sex a obtížněji dosažitelný orgasmus, což mě vzhledem k tomu, že jsem v současné době bez přítele, příliš netrápí :)




6 komentářů:

  1. Zajímavý článek:-) Dobře, že ti antidepresiva pomohly, a anorexii máš už snad definitivně za sebou:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak přesně Eliceu jsem měla i já, a moji depresi to jen zhoršilo. Nemohla jsem vůbec usnout, a pak jsem se často v noci budila. Nezlepšilo se to ani po 2 měsících braní.

    OdpovědětVymazat
  3. No jak jsem psala, že jsem brownies zatím vyzkoušela jen jednou malý kousek, tak to bylo právě v Londýně :)) Tak děkuji, snad se mi povedou a udělám rodičům radost, až přijdou znavení z práce :))
    Jinak já už jsem za život brala asi 5 druhů léků (tím myslím psychofarmaka), pokud si dobře vzpomínám... o mojí zkušenosti, to by bylo asi taky na článek :D Jak dobré, tak horší no...

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkně jsi to napsala =) Já beru Cipralex, také 10mg a myslím že mi pomáhají. Žádné léky nepomůžou úplně, ale když jsem Cipralex neměla, trpěla jsem depresemi denně, teď jen příležitostně. Když si ho ale zapomenu ráno vzít, rozbrečí mě cokoliv a mám šílené deprese. Beru ho pravidelně a opravdu stabilizuje náladu. Jak říkám, před tím než mi ho naordinovali jsem denně brečela třeba celý odpoledne v kuse.

    OdpovědětVymazat
  5. antidepresíva som brala možno tri mesiace, potom som si ich sama vysadila, ja som totiž prírodný úkaz, na mňa nezaberajú žiadne lieky na psychiku :D :D raz mi jedna psychiatrička dala najsilnejšie lieky na uspanie, aké mala (tie, čo ešte nehraničili s narkózou) a mňa ani to neuspalo, takže mne by bolo zbytočné sa takým niečim "dopovať", ale ak ti to pomáha, tak to je super, možno ti pomáhala už len vedomie, že ich berieš a cítila by si sa dobre aj bez nich :)

    OdpovědětVymazat
  6. Nejhorší je, vysadit AD ze dne na den, bez snižování dávek, spadneš do takových (s prominutím) s*aček, že jsi schopná i spáchat sebevraždu. Když mi to někdo říkal, nevěřila jsem, ale pak se to jednou stalo.. bylo to strašné. Chodila jsem po domě a brečela, brečela jsem kvůli tomu, že mám mobil na nabíječce a to "žere" elektřinu, kterou za mě musí rodiče platit, rodiče, kteří pro mě už tak dělají moc.. Pořád jsem jen brečela.. Teď AD neberu, ale beru jiná antipsychotika a když si je občas zapomenu vzít, cítím, že jsem jiná. Na jednu stranu mě štve, že beru prášky, které mě mění, mamka ale tvrdí, že mě nemění, že konečně vidí tu dceru, kterou jsem byla, než jsem do anorexie spadla. Jsem si vědoma toho, že bych to bez těch prášků tak nezvládala.

    OdpovědětVymazat

Každého vašeho názoru a komentáře si vážím :)