středa 20. února 2013

Moje rozporuplné pocity a včerejší jídelníček

Nejdřív bych vám všem chtěla moc poděkovat za podporu! Opravdu moc si vážím každého vašeho komentáře a samozřejmě taky toho, že si najdete čas na ty moje nesmysly :))) Až dopíšu tenhle článek, tak se půjdu kouknout k vám, jak se vám daří:))

Mně tak nějak pořád stejně blbě. Ale ne...náladu mám o něco málo lepší :) Zato s jídlem zase zápasím jako se smrtí. Když se sprchuju(a nejenom tehdy) tak si najednou připadám mnohem objemnější. Mnohem těžší. Připadám si hnusně, odporně. Je divné, že když se podívám na tu fotku, kterou jsem tady uveřejnila v pátek už ani tam si nepřipadám tak vyhublá, už mi nepřipadá, tak otřesná...Možná pro to, že mě čeká ta hospitalizace a já se necítím dostatečně "zubožená" na to, abych byla několik týdnů na psychiatrii...Vždyť přece na psychiatrii jsou hospitalizované holky, které jsou opravdu nemocné, opravdu vyhublé...ne holky jako já!! Víte z čeho mám strach? Z toho, že se tam na mě budou dívat jako na simulanta, který si to všechno vymýšlí...protože mám pocit, že prostě nevypadám dostatečně jako anorektička.

Vím, že dělám krok zpátky. Nemám ani chuť a většinou ani hlad. Jídlo je mi momentálně tak nějak jedno. Už mi nepřináší ani takovou radost jako předtím. Napíšu vám můj včerejší jídelníček a můžete to posoudit samy. Vím, že není dostatečný pro přibrání. Myslím, že možná není dostatečný ani pro udržení.

Snídaně: čokoládová ovesná kaše, zeleninaOběd: čokoládová ovesná kaše, višňový Ovofit
Večeře: tuňák, zelenina


Myslím, že fakt, že budu hospitalizovaná na mě teď působí hrozně kontraproduktivně... Jako bych už neměla důvod proč se snažit, proč zabrat. Je to taková beznaděj, protože ať prostě udělám cokoli, dopadne to stejně - hospitalizací.

Původně mi myšlenka hospitalizace tak nevadila, snažila jsem se to brát pozitivně :)Čím je to blíž a reálnější tím víc se mi do toho ale nechce! To už jste asi poznaly...Děsí mě představa, že budu jíst nemocniční stravu. Děsí mě, že budu jíst knedlíky, smetanové omáčky, vepřové maso, hovězí maso, máslo, sýry, smetanové jogurty. Děsí mě, že nejspíš nebudu mít tolik zeleniny, kterou mám tak ráda. Děsí mě, že to všechno nebudu mít pod kontrolou.

Říkala jsem mamce, že už vlastně ani moc nechci jít na psychiatrii. Je to těžké, protože ona je jednoznačně pro hospitalizaci. Vidí to jako šanci pro mě, aby mi bylo líp. Abych dostala pomoc, kterou (podle ní) potřebuju. Argumentuje tím, že nemocná jsem už dlouho a na to, abych anorexii zvládla ambulantně jsem už měla spoustu příležitostí. Ano, nemocná jsem už přes rok a půl ale vyléčit se chci teprve asi od ledna. A to ještě tak úplně (občas mám pocit, že vůbec!) nejsem srovnaná s nárůstem váhy...

Ale co kdybych prostě začala normálně jíst? Vždyť to sakra nemůže být tak těžké! Co kdybych jedla normální věci jako normální lidi? Protože co? Protože já přece chci být normální! Co kdybych se do toho pořádně opřela? Co kdybych se vykašlala na všechny ty pitomé anorektické myšlenky, výčitky a anorektické tiky? Co kdybych tu mrchu hnusnou už vůbec neposlouchala? Co kdybych ignorovala pocity plnosti, nechuť jíst, zvětšené břiško a větší stehna? Změnilo by to něco? "Musela" bych stále do léčebny? Není těch 10 dní příliš málo na to aby se s tím dalo něco udělat? Jsem dost silná na to, abych to dokázala?
To všechno se mi teď honí hlavou...asi si o tom s mamkou promluvím až přijedu domů...každopádně zabrala jsem(mně ta mrcha neporazí!) a můj jídelníček je už teď možná i dvakrát energetičtější než celý včerejší :D

 

12 komentářů:

  1. Chápu tvé pocity... taky jsem se kolikrát s doktorkama a hlavně sama se sebou přela, říkala si, že přece anorexii ani nemám, vždyť nejsem dost hubená atd... Ale víš, co mě třeba překvapilo? Když jsem před těmi třemi roky byla v léčebně, byla jsem sice hubená, ale žádnou výraznou podváhu jsem neměla... a přesto se mě tam lidé (dokonce i dvě holky anorektičky) ptali, jestli tam jsem kvůli anorexii.
    Víš, jednoduše řečeno... prostě neměla bys moc věřit svým vlastním očím. Je to hrozně divné, ale je to tak :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já ti teď nevím. Může se v léčebně za pár dní změnit postoj v hlavě? Promiň, jsem vůči tomu dost skeptická. Možná tam dovedou člověka vykrmit, aby se vešel do nějakých stupidních tabulek... (nepíšu to proto, že jsem odpůrce cvokárny)
    Ale změnit to v hlavě...na to podle mě hospitalizace nestačí. Je to pouze na tobě.

    A teď se můžete do mě vesele pustit :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Ze své zkušenosti bohužel vím, že mamka má pravdu a nezvládneš to sama, nech si pomoct. U mě se taky pořád mluví o hospitalizaci a já bych se klidně nechala, ale děsí mě dvě věci. První - přesně jak jsi řekla ty - nemocniční strava. V Praze (a ve většině takových léčeben) ti povolí jedno jídlo, které můžeš říct, že nejíš. Jedno jídlo, ne potravinu. Například můžeš říct, že nejíš svíčkovou, ale nesmíš říct, že nejíš omáčky. Druhá věc, která mě děsí, je váha. Já nechci mít třeba 50 kilo, i když s nimi by moje BMI bylo 18,59, je to pro mě moc velké číslo, pamatuji si, když jsem měla přes 50, hrůza.. A já mám strach, že by mě tam nechali přibírat a přibírat na nějaké takové číslo a nechtěli mě pustit.
    Domluvila jsem si ale konzultaci s doktory s léčebny, takže o tom pořád uvažuji. Ty, když už to máš potvrzené, necouvej z toho. Jsem si téměř jistá, že ti to jen prospěje a pomůže. Nechceš být přece celý život otrokem nějaké našeptávačky, která ti naprosto zkreslila vnímání a udržuje tě v pocitu, že jsi tlustá, což není ani zdaleka pravda! Doma to sama nezvládneš. V nemocnici budeš mít podporu, motivaci, kontrolu, odborný dohled, doktory, kteří ti pomůžou psychicky, spoustu holek, které jsou na tom stejně, když to dobře vyjde, potkáš tam holky, se kterýma se budeš moci podporovat v PŘIBÍRÁNÍ. Už nic neruš a nepřemýšlej o tom, prostě to tak ber, jdeš někam, kde ti pomůžou, kde jsou pro to školení a vědí, co dělají.

    OdpovědětVymazat
  4. Ak by si si aspoň priznala to, aká si chudá, tak by sa možno dalo ešte uvažovať o domácej liečbe. Ale ak dokážeš povedať, že nie si až taká chudá, nemá to viac zmysel Rubby... Ty hlavne potrebuješ normálnu stravu, všetky živiny, normálne zdravé vyvážené jedálničky a ak vieš, že toho nie si doma schopná je to vážne to najlepšie riešenie, všetko ďalšie je proste len nezmyselná strata času. Rozhodni sa správne, rozhodni sa pre svoj život :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak a teď si znovu přečti, co jsi mi napsala na blog o nemocnici! Vidíš, není se čeho bát. Zaprvé - jsi vychrtlá, takže "máš nárok" jít do léčebny. Zadruhé - léčebna/anorexie není jen o kilech a postavě, je to PSYCHICKÁ NEMOC!

    OdpovědětVymazat
  6. Víš jak mám tohle já? čím hubenější jsem tím více si přijdu tlustší... celkem paradox... tím ti chci říct, že když jsem z 40kg přibrala na 52, tak jsem si najednou připadal hubená, hubenější než před tím... váha hodně ovlivňuje naši psychiku... když jsi takhle vyrchrlá jako teď, samozřejmě máš naprosto zkreslený pohled na své tělo... mimochodem četla jsi knížku od phdr. Františka Krcha? poměrně zajímavá a dost poučná...
    dole sice píšeš, že by jsi chtěla jíst úplně normálně, jako "normální" člověk, ale zároveň nahoře píšeš, že máš hrůzu z knedlíků, smetanových omáček... neodporuje si to? běžně lidé jí smetanové omáčky, knedlíky, atd... víš co jsem si na psychiatrii užívala? svíčkovou se šesti, mňam. a ještě smetanový jogurt je ten nejlepší jogurt, co jsem kdy jedla... byl to tam děs co se týkalo, lidí a přístupu, ale to, že za tebe někdo přezval odpovědnost, bylo v tu chvíli, tak nádherné... mimochodem jíš bílé rohlíky nebo z nich máš strach?
    nedívej se na jídlo jako na nepřítele, ale jako na k životu nutně potřebnou věc(pro tebe 100%), kterou si ještě jako bonus můžeš užít v podobně výborných chutí...
    základem je přestat řešit, jak je co zdravé, kalorické... neříkám, chodit denně do MC, KFC... ale jíst, obyčejnou domácí "tučnou" stravu...
    nevím jestli znáš tehle blog http://annieblogs.blog.cz/ ale to je podle mě pro náš všechny "postižené jídlem" dokonalý vzor...
    Hodně štěstí a hlavu vzhůru! =)

    OdpovědětVymazat
  7. A čo z toho ak aj máš dnes vyšší príjem keď ješ furt tie isté light alebo nízkokalorické potraviny. Poviem ti, čo som dnes mala na večeru. Krupicový nákyp preliaty rozšľahanými malinami. A teraz mi povedz, či by si to zjedla. A fakt mi nevrav, že by ti namiesto toho viac chutil ovofit alebo tuniak. Ak úplne nezmeníš kedálniček NEMÁ TO PROSTE ZMYSEL, čo máš z toho, že sa budeš furt ládovať nejakými light brečkami bez živýn, ktoré nejedia žiadni normálni ľudia? A nie karob, ako ťa zaujímal u Callistery, daj si to blbé kakao do frasa!

    OdpovědětVymazat
  8. víš myslím si, že u tebe by domácí léčení nemělo už nějak moc smysl... potřebuješ si vyzkoušet jaké to je jíst normálně, vyzkoušet si, že když budeš mít nějakou ok zdravou váhu, tak už dál přibírat nebudeš... tělo si tohle umí regulovat... to vím... já jsem přibrala na 52kg a víc už ani ťuk a mohla bych se cpát jak s prominutím prase.
    a mimochodem co jsi měla dneska k večeři?
    já rajskou omáčku s těstovinami + sáček chipsu, nugetku s toustem + kakao... a ne, nepřiberu z toho ani gram, i když bych chtěla...

    OdpovědětVymazat
  9. říkám si to samé. Proč mě někdo se poslat do nemocnice? S těmi stehny? Vždyť bych mohla rozdávat. Celý Africe bych mohla dát tuk. A už vůbec, proč mě tam někdo chce strčit když žeru 6 krát denně jako normální člověk? Nejraději bych všem ukázala jak bych mohla jíst, jak bych mohla jíst jedno jablko denně. Je to jako dát jim prst a oni vezmou celou ruku. Nenávidím je!

    OdpovědětVymazat
  10. Viem a presne tiež viem, že nemá zmysel jesť "zdravo" a postupne pridávať. Proste sa zobudiť a zjesť 5 normálnych jedál. A dá sa to, veď vidíš na mne, ostatné sú len výhovorky. Ale myslím, že ty sama to už nodokážeš, ako si povedela, príležitostí už boli stovky a nilde to neviedlo...

    OdpovědětVymazat
  11. nemáš zač =) jeden rohlík? a nemáš hlad? takhle jsem jedla když jsem začínala hubnout, než se to pak celé nějak zvrtlo do any...
    no tak normální váhu mám podle sebe i podle okolí, podle bmi mám stále podváhu... na 170cm mám váhu v rozmezí 48-52/53(když mám měsíčky), tak ale myslím si, že se mi s věkem váha trochu zvedne... tak nějak v to i doufám =)

    OdpovědětVymazat
  12. Radši bych o té večeři nemluvila, dala jsem si to, co vždycky...

    OdpovědětVymazat

Každého vašeho názoru a komentáře si vážím :)