pátek 15. února 2013

Jídelníčky, otřesná fotka, cílová váha, léčebna?

Jídelníčky


Vím, že to nejsou klasické přibírací jídelníčky, které znáte z jiných blogů, kdy uzdravující se slečna sní několik kusů pečiva během jednoho chodu :) Chápu, že se vám mé bonbonové menu příliš nezamlouvají :D A taky vím, že bych jimi rozhodně neměla nahrazovat snídani. Ale jím je, protože mi prostě chyběly a protože je mám ráda :) Jsem prostě jenom člověk se svými chybami a vlastně ani netoužím být perfektní. V jídle ani ničem jiném. Všechno je přesně tak, jak má být! :) Vím, že bonbony krmím spíše svou duši než tělo :) Ale mé duši bylo prostě smutno po bonbonech:D Nicméně v nejbližší době - nejspíš od neděle plánuji ve svém jídelníčku změnu :) V pondělí mi začíná semestr, takže se zase budu stravovat trochu jako člověk :D Bonbonovou snídani vyměním za ovesnou kaši a Ovofit, případně za své milované vícerznné kapsy s povidly:) Duši už jsem tak trošku uspokojila, teď přichází na řadu tělo :) Udělám to kvůli sobě, svému tělu, které miluji a dám mu živiny, které si zaslouží :))

Fotka

Je z dnešního dopoledne a varuji vás - je otřesná. Zkoušela jsem, jestli mi taky tak hnusně leze páteř. A leze. Nejspíš ji po víkendu smažu, protože si nejsem tak úplně jistá, že něco takového chci mít na svém blogu.






Cílová váha


Přemýšlela jsem o tom, jaká by měla asi být :) Nejdříve bych se určitě chtěla dostat zpátky na 52 kg :)  Co dál, to uvidíme podle toho, jak na tom budu s menstruací. S největší pravděpodobností ji mít nebudu (když jsem měla 52 kg tak jsem ji neměla), tak to potom budu přibírat dál :) Ale tím se teď ještě nebudu trápit :) Každopádně podle mé nutriční by se má váha při 173 cm měla pohybovat okolo 60 kg. Vím, že tohle je zdravá váha, ale bude mi asi trvat než se s tím nějak srovnám :)

Léčebna?


Jak už jsem zmiňovala, vlastně nemám nic proti hospitalizaci :) Jsem prostě odhodlaná anorexii porazit, nechci být už dál nemocná. Chci na sobě pracovat a uzdravit se! Na začátku ledna jsem navštívila svého psychiatra a požádala ho, aby mi napsal doporučení k hospitalizaci na psychiatrické klinice v Brně.
Tady jsem našla něco o tom, jak to tam vypadá: http://www.anabell.cz/index.php/poradny-lekari-kliniky/klasicke-metody-lecby/487-psychiatricka-klinika-pri-fakultni-nemocnici-brno-bohunice Byla bych hospitalizovaná na oddělení pro dospělé pacientky. Pokud jste tam některá byla, mohla byste mi prosím napsat své dojmy? :) Třeba se k tomu nějak vyjádřit. Všude čtu, jak jsou hospitalizace hrozné...sestry říkají pacientkám mentálky a jsou jenom vykrmeny a poslány domů...ale z toho, co jsem si přečetla na odkazu výše mi to nepříjde vůbec strašné :)) Řekla bych právě naopak. Ano, samozřejmě - přibrat je třeba...ale podle toho denního režimu probíhají terapie dvakrát denně :))Takže doufám, že by mi to opravdu mohlo pomoct :)

Ze začátku ledna začala jedna hospitalizace, tam už pro mě bohužel neměli místo, jinak bych už touto dobou byla hospitalizovaná...Další termín bude nejspíše v březnu. A březen se blíží!! :D Nevím, jak to se mnou bude nebo nebude. Nezavrhla jsem tuhle možnost, jenom jsem si říkala, že už to třeba nebude potřeba :) Nedávno ale tohle téma nakousla mamka, když mi řekla, že je opravdu skvělé, že se tak snažím. Ale že by bylo možná dobré, kdybych odpovědnost za svou vlastní léčbu nenesla já, ale měl ji někdo jiný. V tomto má asi pravdu. Nicméně, stále nevím, co a jak... Nevím, jak se rozhodnout...vím, že to musím udělat sama a nikdo jiný to za mně neudělá :)

Takže co mě vlastně od hospitalizace zrazuje? Zejména to, že bych nejspíš musela přerušit ročník...přišla bych o své skvělé spolužačky, holky, které mám hrozně ráda...Ale s eventuelním přerušením jsem se už vyrovnala, protože jsem si dala v hlavě dohromady, že zdraví je pro mě prostě přednější :) A na druhou stranu bych si od školy odpočinula, měla víc času na diplomku... :) Určitě by to mělo i své výhody! No a ta druhá věc je, že opravdu nevím, jak bych snášela to, že bych měla sníst to, o čem by rozhodl někdo jiný...bez možnosti to vyhodit, ukrýt...prostě podvádět...
 
A jaký je váš názor na hospitalizace? Byly jste hospitalizované?

25 komentářů:

  1. zkus to do března sama a přidej. Uvidíš, jestli ti to bude vyhovovat ládovat se sama a jestli ti to vůbec půjde. :) Jestli ne, tak půjdeš do nemocnice. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář :) Takhle nějak to asi dopadne :))

      Vymazat
  2. Možná, že bonbony nejsou nejlepší pro tvoje tělo, ale myslím si, že je to v pohodě, protože tys máš (i když už je to lepší) nemocnou duši, takže si to zaslouží :)
    Chápu, jak se cítíš. Já mám přibrat na 55kg a i když je to zdravá váha a díky tomu zmizela celá hromada problémů nejen zdravotních, stejně se s tím nějak pořád nemůžu srovnat. Je tak skvělý číst tvoje články, sledovat jak se s tím dokážeš rvát. Seš moc statečná. Jinak souhlasim s Doe D. Normálně se přihlas na tu březnovou hospitalizaci a do tý doby bojuj, co nejvíce to půjde...když to nepůjde, tak tam běž :)
    Jinak mám pocit, že v Bohunicích byla Karoli (http://ana-mia-are-two-great-divide.blogspot.cz/), má i nějaké články o tom :)
    Hodně štěstí :)

    OdpovědětVymazat
  3. No, hlavné je, ako sa ty cítiš. Vieš, ja som bola v nemocnici dva krát a bojím sa to jak čert kríža. Na druhej strane vieš, čo obnáša liečba doma a tvoje jedálničky sa jej prepáč, ale vážne ani trošku nepodobajú. Ja som vždy úprimná a s priberaním je to takto. Keď si tvoj organizmus zvykne, že priberá od toho, čo ješ teraz, tak ty priberieš, ale keď si potom budeš chcieť udržovať váhu, tak budeš musieť logicky znížiť príjem. A čo spravíš? Z čoho uberieš? Myslím, že niečo podobné ti tu už písala Karoli. Práve preto by si mala nasadiť správne priberacie jedálničky. Lebo toto je chudnucí jedálniček, priberáš len preto, lebo telo bolo zvyknuté na minimálny príjem, tak aj toľko potravy je pre neho šok. A vážne mi chceš povedať, že ti ešte chutia tie ovofity? Žeby si si namiesto neho nedala radšej normálny jogurt? Koľko myslíš, že ho ešte budeš jesť? Rok, dva, tri? Ja viem, že ja by som to sama nezvládala. Myslím, že tvoja mamča má pravdu. A čo keby si to skúsila tak, ako ja? Nechať svoje stravovanie a liečbu na nej? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. souhlasím :) zkus si místo ovofitu dát něco jinýho, je nespočet mnohem lepších a hlavně zdravějších jogurtů! :)

      Vymazat
  4. Bětka5:09 odp.

    Názor na hospitalizaci? Těžko říct...Já sama nikdy hospitalizovaná nebyla, ale to, co čtu na internetu na blozích, je strašné. Jsem děsný introvert a neumím si ani představit, že bych se o těchhle věcech bavila s psycholožkou, takže jít v pubertě do léčebny by mě asi zabilo:-) Možná bys tu odpovědnost mohla nejdřív zkusit předat mamce: dohodnout se, aby ti dělala zdravá jídla, ale nechat si uvařit, naložit porci a před někým to sníst. No a když by to nefungovalo, tak nemocnice je pořád možnost. Přijde mi ale, že ty jejich rohlíkové jídelníčky snad nemůžou nikomu chutnat:-) Každopádně už to tu nědo psal, jsi statečná, že se tak snažíš, a pořád zníš tak strašně optimisticky! Vždycky si tu přečtu nový článek a hned mám lepší náladu, fakt:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš, jak mě to těší Bětko :))! Fakt hrozně moc :) S mamkou bych mohla "spolupracovat" jenom když budu doma, jinak přes týden jsem na koleji...a když vidím, jak se stravuje moje spolubydlící, tak jí bych to do rukou určitě nesvěřila :D :))) Ale jinak ji mám hrozně ráda :)Budu se snažit být sama k sobě důslednější :) a v březnu uvidíme :)

      Vymazat
  5. já jsem měla kamarádku v praze na "karláku"... a moc si to tam chválila, pomohli jí... myslím, že oddělení pro dospělé se ani omylem nedají srovnávat s těmi dětskými...
    já byla v motole a horor, noční můra... ale na oddělení pro dospělé bych šla, pokud bych znovu měla tenhle problém... být tebou, tak to možná zkusím, pokud cítíš, že se z toho doma nedostaneš =)
    je dobře, že jsi taková optimistická =)
    hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  6. a jaký to jsou prosímtě bonbony? :D čokoládový z bonboniéry, nebo nějaký gumový, bon pary..? :D nevím, co si mám pod tím představit :D
    já být tebou, tak se snažím sama a tu hospitalizaci bych nechala.. určitě kdyby to nešlo, tak by byla asi potřeba, ale vidím, že se chceš uzdravit, že chceš přibrat a že jsi s tím tak nějak aspoň trošku smířená, takže bych to zatím zkoušela prostě sama... ale nevím, nemám s tím zkušenosti, ale holky co tam byly, tak to pro ně byla zkušenost co vím spíš hodně špatná, ale ty byly myslím na dětským oddělení a nedobrovolně, takže všechno trochu jinak..

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem tedy v léčebně nebyla, ani nechci. Neuznávám ty lidi tam. Pokud si ale myslíš, že Ti to pomůže, tak jdi.

    Co se týče mého přítele, tak se spíše tváři, že to nevidí. Sice o tom ví, ale nekomentuje to. Nebavíme se o tom. Nechci ho tím zatěžovat, a navíc si myslím, že s tím stejně nic nezmůže.

    OdpovědětVymazat
  8. Nemáš zač =) Jen jsem ještě chtěla dodat, že nevím jestli je to v praze otevřené oddělení, ale spíš asi ne, takže bych možná raději volila brno, ale tak to je na tobě =))

    OdpovědětVymazat
  9. Panebože, promiň, ale vypadáš přesně jako ty anorektické holky, ne thinspirace, ale ty nemocné, pár měsíců před selháním orgánů.. holka jeeez, rychle:(

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem v léčebně byla, ale to už je tři roky zpátky a byla jsem tam kvůli něčemu jinému. Sice jsem problémy s jídlem v té době už taky měla, ale anorexii mi tehdy ještě nediagnostikovali, protože mi řekli, že když se budu snažit normálně jíst, tak mě trápit nebudou, měla jsem jen mírnou podváhu.
    Abych pravdu řekla, z léčebny mám hodně smíšené pocity. Napřed mi to přišlo jako nejhlubší dno, na které jsem se v životě dostala. Ale... potom jsem si tak nějak zvykla, režim jsem zvládala, cítila jsem se v bezpečí, odříznutá od svých nepřekonatelných problémů v běžném životě. Doteď se mi o léčebně zdají sny, někdy jsem tam nešťastná a jindy se tam cítím dobře. To je zvláštní, co? :D
    Každopádně je to něco úplně jiného, když tě hospitalizují nedobrovolně, kdy máš zatmění mozku, nespolupracuješ a narazíš na nepříjemné lidi, co na to nemají nervy... než když jdeš dobrovolně a chceš se sebou něco dělat. Určitě by to nebylo na škodu a mohlo by ti to velmi pomoct zvyknout si na určitý jídelní režim. Myslíš, že by ztráta šesti týdnů ve škole byla tak vážná? Třeba by to šlo po domluvě zkrátit a mohla bys tam zkusit jít jen třeba na tři, čtyři týdny...
    K té fotce... nevím co napsat :( Však ty sama víš...

    OdpovědětVymazat
  11. Neměj výčitky, ty musíš jíst, a víc, než ostatní, víc, než je "normální". Tak si dej ještě aspoň 2.večeři:)

    OdpovědětVymazat
  12. Když jsem uviděla tu fotku, úplně mě zamrazilo. Mám naprosto stejnou výšku, ale o "pár" kilo víc. Jako cílovku mám momentálně 55 (to jsem ještě měla menzes). Tak snad se ho dočkám i o něco dřív :)
    Hospitalizovaná jsem nebyla a ani nechci. Asi by mě to psychicky zlomilo, tak snad to zvládnu doma :)

    OdpovědětVymazat
  13. článek jsem si musela dát do záložek, abych na něj nezapomněla a v klidu si ho pročetla!
    bonbonové menu se mi nezamlouvají, to máš pravdu, ale když se cítíš fajn - to je nejdůležitější - je to ok!:)
    vícerznné kapsy s povidly, to je pravá snídaně, mňam!:)
    s cílovou váhou si nevím rady :) dnes jsme se s milým dohodli na 59kg, cca :) taky mi bude trvat, než se s tím úplně srovnám, ale věřím, že to dokážeme, jsme v tom společně, no ne? :)
    o hospitalizaci sis požádala sama? nevím jestli tě obdivovat nebo jaký pocit z toho mít :) ale moc se mi líbí, že se chceš opravdu uzdravit! já budu raději bojovat z klidu domova, představa takového režimu mě hrozně děsí... a když jsem četla u jedné holčiny, že dostali k jednomu rohlíku celé pomazánkové máslo a museli to sníst.. ee, díky nechci
    nechtěla jsem tam hlavně kvůli přerušení ročníku, představa že by bylo tolika úsilí v háji... to radši budu pořádně papat a nebudu si nic vyčítat! (jojojo!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. neděkuj :) já děkuju!
      59 je na hranici ale už je to norma!

      Vymazat
  14. Snažím se, i když to bylo nejdřív těžší no...vlastně ještě je. Sušenku si dát nedokážu, jen to, co nedokážu odhadnou = odsypu si buráky z pytlíčku,vezmu si několik bonbónů a nebo maximálně pár oříšků nalouskám, ostatní je stále problém :(
    Jinak se mi vede docela dobře. Najednou cítím o tolik víc energie :) Ve středu jsem se vážila a od pondělí jsem měla zhruba 200g nahoře. Nejdřív jsem byla rozpačitá, ale maličká jiskra štěstí se ve mně ozvala, i když malá...no hlavně, že to nebyl smutek a výčitky :) Četla jsem, že ty jsi se při přibrání zaradovala, to musel být krásný okamžik, moc ti to přeju :)
    Oficiálně jsem byla nemocná 3 dny (skutečnost - udělala jsem kravinu a vzala jsem si fenolax, který měl nějaký vedlejší účinky). Bylo mi neskutečně zle a z 51kg jsem došla na 49. Ve středu jsem měla teda 50,5 a zítra až vstanu, tak se zvážím a doufám, že tam zase něco vyskočí :)
    Rozhodně mi to nevadí. Tvůj komentář mě naopak potěšil :)

    OdpovědětVymazat
  15. Bonbony se mi moc nezamlouvají, ale když ti tak chyběli tak proč si je nedopřát =) Ta fotka je strašná O.o přesně jak píše Isza...vypadáš na umření. Jsem ráda, že ses odhodlala léčit. Myslím že tobě by stačilo tak těch 52-55kg, 60kg mít nemusíš. Navíc jsi dospělá, takže klidně přiber na těch 55kg a dál ne, nikdo tě nutit nemůže. Já byla na léčení, sice ne s anorexií, ale z různých důvodů, jako deprese, úzkosti, necítila jsem se dobře. Byla jsem v Motole a už při nástupu jsem měla v hlavě to že chci zhubnout. V Motole jsem zhubla z 54kg na 51kg. Zjistili to a dali mi celé porce. Vše jsem musela vyškrabávat a přibrat znova na 54kg. Bylo to šílené, hlídali každý můj pohyb, neměla jsem se hýbat. Bylo to utrpení. Domu jsem se dostala o 2 tejdny později než jsem měla jít. Nenávidím ty doktory v Motole do teď. Ale byla jsem na dětským, takže můžeš být klidná, dospělé anorektičky mohli dát revers kdy chtěli. Jedna tam byla s 29kg a stropila scénu že chce revers...pak zhubla na 24kg a málem umřela. Takže se hospitalizace když jseš dospělá bát nemusíš, můžeš přibrat na 55kg a pak dát revers ;)

    OdpovědětVymazat
  16. Já mám 170cm a vážím 53 kg..Ale pořád na sobě vidím nějaké špeky a jsem naprosto nespokojená se svojí postavou! Ale jak ti leze ta páteř! Panejo! Musíš se pořádně spravit! Držím palce! :)

    OdpovědětVymazat
  17. Ty seš fakt zlatá, víš to? :) Tvůj komentář mě tolik zahřál u srdce...moc si toho vážím. Chtěla bych přibrat na 55kg. Vlastně jsem pořád trvala na tom, že to stačí na 54,5, že nechci mít ani gram přes 55, ale bylo to hloupý...a i když to tak pořád cítím, myslím, že těch 55 bude fajn :)
    Při 62kg jsem se cítila sebevědomě, protože to bylo oje nejnižší váha, na kterou se mi povedlo zhubnout...potom to bylo 60,58, ani nevím, kdy mi to sebevědomí zase zmizelo. Z 60 na 53 jsem zhubla dost rychle, takže si vlastně pocity z toho období vůbec nevybavuju :/

    OdpovědětVymazat
  18. Já byla v Brně, ale na dětském a jenom jeden den, protože pak jsem po odběrech omdlela a dali mě na psychiatrickou JIPku, což je zatím můj nejhorší zážitek za celý život.

    OdpovědětVymazat
  19. Připomínáš mi mě - s tou fotkou. Taky jsem se takhle fotila a vždycky, když už nechci jíst, vzpomenu si na to... Cílovou váhu bys mela mít asi vyšší - já mám 169 cm/skoro 15 let a mám pribrat na 51/2 kg. O hospitalizaci jsem taky přemýšlela, zkusila bych se poradit s odborníkem. Každopádně podle mě je to dost dobré na karlaku. Já zatím byla jen chvili na dětské psychiatrii, což mi ale celkem prospělo - příjdeš na jiné myšlenky, srovnas si to a tak..

    OdpovědětVymazat
  20. Mně se ten brněnský režim hodně zamlouvá, taky co jsem tak četla po blozích, byly docela terory, ale tohle mě fakt dost příjemně překvapilo. A k tvému poslednímu odstavci "No a ta druhá věc je, že opravdu nevím, jak bych snášela to, že bych měla sníst to, o čem by rozhodl někdo jiný...bez možnosti to vyhodit, ukrýt...prostě podvádět...", pokud budeš mít pořád tyhle myšlenky, že musíš to jídlo někam schovávat nebo se ho zbavovat a podvádět, tak se nevyléčíš. A právě ty psychoterapie, o kterých se tam píše, a taky o tom, jak tě naučí těm správným stravovacím návykům, mi připadají jako skvělé věci, ke kterým se doma dokopeš i se silnou vůlí za mnohem delší dobu, než tam u nich. ;-)

    OdpovědětVymazat
  21. http://bezanorexie.blogspot.cz/ Žila jsem si poměrně normální, obyčejný, teď už vím že šťastný život, dokud můj život nepřekřížila anorexie. Velmi dlouho mi trvalo, než jsem dokázala přijmou léčbu.

    Teď už vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem udělala.

    Píšu o své cestě, svých pokrocích a sem tam i o svém osobním životě a o tom, co mám ráda :-).

    Měla jsem obrovský strach říct tomu našeptávači v hlavě ,,NE" a vím, že je to těžké pro všechny.
    Mým cílem je nejen se úplně zbavit všeho, co by anorexii mohlo jakkoli připomínat ale také pomoci všem, kteří si procházejí podobným.
    Je to totiž noční můra, kterou si nikdo nezaslouží.
    Mám v plánu sdílet své postřehy, dojmy a poznámky, stejně tak jako vše, co jsem se za tu dobu naučila o lidském tělu a jeho potřebách.

    OdpovědětVymazat

Každého vašeho názoru a komentáře si vážím :)