Tentokrát dva pozitivní seznamy :)

Ahoj holky!

Je tady neděle, takže vás jdu opět otravovat se svým pozitivním seznamem :D Hrozně moc mě těší, že je taky děláte! :)) Myslím, že je důležité uvědomovat si, co se nám daří a v čem jsme skvělé! (negativních hrůz a katastrof je všude kolem nás už dost)

• udělaly jsme s kamarádkami sleep over! A bylo to naprosto skvělé! Hodně jsme si povídaly, koukaly na fotky. I když ne všechna témata mi byla blízká, mám hroznou radost, že jsem je mohla vyslechnout. Někdo prostě rád povídá, jiný rád poslouchá :) Podívala jsem se na krásné fotky. Mám z toho naprosto nefalšovanou radost!:D
• koupila jsem si dva laky, papuče, batoh, do kterého jsem se zamilovala a skvělé tričko :) velikost 36 do kterého budu muset ještě zkrásnět :))
• mám vzorky k diplomové práci
• přemohla jsem lenost a začala psát diplomovou práci
• byla jsem na terapii u nutriční, psycholožky i pana doktora :) U paní nutriční i paní psycholožky jsem byla pochválena!! :)...jsem ráda chválena :DDD
• maminka mi dovolila trošku cvičit - toho si moc vážím!:)
• od paní psycholožky jsem dostala knížečku s afirmacemi!! :)) To mě hodně potěšilo!
• uvědomila jsem si spoustu nových věcí a opravdu hezky jsem si popovídala s maminkou:)

Rozhodla jsem se, že si dneska udělám speciální pozitivní seznam pro jídlo :D Protože je toho víc :))

• bonbony jsem za poslední týden posnídala jen jednou (!)
• dvakrát jsem se OPRAVDU přejedla a v podstatě z toho neměla výčitky :) Pokud by vás zajímalo, jak takové moje opravdové přejezení vypadalo, tak ve čtvrtek jsem po obědě spořádala celou krabici zapékaného musli :D (bylo to sakra dobré!!!) A v sobotu taky po obědě jsem spořádala 4 velké cookies, 6 čokoládových tyčinek a asi 10 čokoládových bonbónů
• poprvé v životě jsem upekla a jedla makovec
• jedla jsem po dlouhé době jablko :D (pro normální lidi normální věc, já ovoce ale běžně nejím a konkrétně jablkům jsem se vyhýbala, protože jsou hladová :D )
• včera jsem měla dopolední svačinku
• můj dnešní oběd by se mohl jmenovat tři noční můry anorektiček: vepřové maso, knedlíky a omáčka :D (knedlíky ani omáčky jsem neměla ráda už před anorexií...ale tak dalo se to sníst...)A samozřejmě polévka - vývar s nudlemi...

Pokud to mám shrnout, byl to naprosto úžasný týden!! Skvěle jsem si ho užila! Prostě byl takový plný všeho možného:)) Byl takový, jaký život normálně je:))

Jak jste se měly vy?

Návštěva nutriční, sežraná krabice musli :D a moje odměny

Návštěva v nutriční poradně

U paní nutriční to bylo opět fajn :) Jako cíl pro příště jsem si dala zařadit dopolední svačinu - tvarohový dezert nebo jogurt :) Druhý úkol byl dát si na snídani dva celozrnné chleby s nutellou :) Tento úkol jsem splnila už včera a nesnědla jsem dva chleby, ale tři, protože dva mi přišly málo :D Možná si myslíte, že je to prapodivný úkol :D, ale my jsme se právě bavily o tom, že jsem pečivo(kromě sladkého :D) docela dlouho nekupovala...a nedávno jsem si koupila půl chleba ale nebyla jsem schopna ho sníst! A ještě než jsem k ní v úterý šla, jsem si koupila další:)) A kdoví, jak by to s ním dopadlo, kdybych nedostala tenhle úkol:)

A ještě budu do příště monitorovat svůj denní příjem ZERO nebo Coly Light, Kofoly bez cukru,Pepsi light prostě všech těchto skvělých "mňamek" :D Nicméně většinou vypiju dva litry...což je samozřejmě moc! Příští týden si budeme povídat právě o těchto nápojích. Říkala, že si pro mě nachystá přednášku:D Docela se na to těším! Vím, že to není nic zdraví prospěšného, ale třeba když spolu probereme všechny negativní důsledky, bude se mi toho snadněji vzdávat.

Je pátek a tento týden jsem bonbony posnídala jenom jednou :) A to proto, že jsem se prostě rozhodla, že si je na snídani dopřeju:) Kupuju je v Kauflandu :) Takže jsem se tam vydala ve středu ráno pár minut poté, co otevřeli. Přede mnou ve frontě stála nějaká paní a kupovala si jedinou věc - pivo. Chápete jak jsem se cítila...tak trochu jako ona. Hrůza. Nevím, jestli to pivo potřebovala pár minut po sedmé, já jsem ty bonbony nepotřebovala a rozhodla jsem se, že ani potřebovat nebudu. Ale byla jsem statečná - snědla jsem je :D Nicméně mi tahle příhoda na ně tak trošku vzala chuť...Takže bonbony na snídani - občas, proč ne :) Nebudu si nic zakazovat:)

Paní nutriční mi už několikrát navrhovala, ať si zkusím dát slanou snídani :) Těšila jsem se, že dneska splním další úkol, ale bohužel když jsem nastoupila do vlaku, zjistila jsem, že jsem si koupila housku se sýrem, který nejím :( Mně to bylo normálně líto!!! :D V tašce jsem měla už jenom bílou belgickou čokoládu, tak jsem si dala tu. Paradoxní je, že taková milovnice sladkých snídaní a sladkostí obecně jako já, ji jíst nechtěla :D A upřímně? ŠTVE MĚ TO! Zkrátka jsem si chtěla dát něco normálního. Na druhou stranu vím, že jsem udělala dobře, že jsem ji snědla. Měla jsem totiž hlad, takže to bylo menší zlo než kdybych dvě hodiny hladověla :)

Další přejezení a moje odměny

Tak. Včera se mi to stalo zase - přejedla jsem se :D Po obědě jsem napadla a sežrala celou krabici zapékaného čokoládového musli (350g) :D A víte, co je na tom to nejlepší? Neměla jsem skoro žádné výčitky :) Naopak - to musli bylo skvělé a hrozně mi chutnalo :D Cítila jsem se potom krásně sytá a spokojená...no ještě aby ne :D Moje hlavní obava byla ale taková, abych si nějak neroztáhla žaludek a potom až dosmrti netrpěla pocitem hladu, protože ten já od jisté doby těžko snáším :D Zkrátka bych nechtěla, aby se to stalo pravidlem :) A hlad? Ten jsem začala pociťovat až dneska ráno :))

Příjemné bylo taky to, že jsem pak měla spoustu energie( ještě aby ne :D), trošku jsem si zacvičila(ani ne třičtvrtě hodinku :)), a pak jsem se vydala do města na nákupy :)) Už v úterý jsem se zamilovala do jednoho úžasného batohu!! Tak jsem si ho koupila jako odměnu za další kilo, které přiberu:) A po dlouhé době jsem měla náladu i na nákup oblečení! V H&M jsem si koupila tričko, které se mi hrozně líbilo - je totiž s obrázkem kočky a těm já neodolám :) Zvolila jsem naschvál velikost 36 (na vysvětlenou: v současné době obleču džíny velikosti 32 a má horní část těla byla vždy drobnější než ta spodní:) ), takže do něj budu potřebovat ještě pár kg zkrásnět :))), jak krásně říká lszan :)

Nemám ráda sportovní módu a batoh jsem nenosila ani nepamatuju :D Ale tomuhle jsem opravdu nedokázala odolat :))

 



　

　

　

　

Mějme se rády a příjmejme se takové jaké jsme!!!! :)

Ahoj holky! :))

Minulý týden jsem dostala od paní psycholožky úkol :) - v průběhu toho týdne vyhodnotit to, co mám na svém životě ráda. To, s čím jsem spokojená...Zkrátka to, co bych neměnila. Upřímně řečeno jsem nad tím začala přemýšlet teprve před několika dny :D (no dobře, možná včera... :D)

• rodina - miluju je všechny :) Vím, že nic není perfektní a naprosto dokonalé a všichni máme své chyby...a proto se všechny snažím všechny respektovat a chápat jako osobnosti.
• své dvě kamarádky a jednoho kamaráda (no dobře, moc jich není :D...ale přeci nejde o kvantitu ale kvalitu :D
• studentský život. Nejsem člověk, který by vyrážel na party sotva z jedné došel, jsem spíš pravý opak :D Mám tím na mysli své bydlení na koleji, chození do knihovny, do laboratoře, na přednášky, bezstarostnost, možnost dělat chyby :)
• bezdětnost (v poslední době mě napadá čím dál častěji, že děti možná vůbec chtít mít nebudu a v současné době jsem opravdu šťastná, že je nemám)
• nezávislost. Miluju, že jsem nezávislá - co se týče citové stránky, co se týče materiální oblasti - stále mě zabezbečují rodiče, kterým jsem za to velmi vděčná.
• cílevědomost
• to, že se snažím být pozitivní
• že umím upéct skvělý koláč a že mě pečení hrozně baví
• myslím, že jsem milá
• občas mám originální nápady - daří se mi vybírat hezké dárky k narozeninám, Vánocům:)
• to že mám ráda originalitu, nevadí mi se lišit, naopak jsem za to ráda
• líbí se mi jíst jako normální lidi(!!!) :) Baví mě to :D

Určitě bych ještě na něco přišla:D Ale celkově jsem zjistila hodně zajímavou věc:) Je jen málo věcí, se kterými jsem opravdu nespokojená :) A co se týká těchto věcí - uvědomuji si, že bych na tom mohla být i mnohem hůř:)) Příklad? Nelíbí se mi třeba moje nohy...na druhou stranu vím, že by mohly vypadat ještě mnohem hůř :D Jsou i ženy, jejichž nohy se mi líbí ještě míň než moje vlastní...ale žijí normálním životem, neřeší je...a v životě jsem je neslyšela, že by si na ně stěžovaly :)) Myslím, že jsou šťastné :)!
Nebo třeba můj zevnějšek obecně - samozřejmě, že je co zlepšovat...vždycky je co zlepšovat :D Ale proč bych to sakra dělala?! :D (Dobře, přiznávám - možná už mi přeskočilo :D )Zkrátka vím, že všechno je otázkou náhledu:) Kdybych si já měla volit mezi hubeným klukem, svalovcem a klukem, který je takový řekněme statnější(ne obézní :D):) - vyberu si toho statnějšího. Svalovec a hubeňour by vždy zůstali za ním:)
Další věc: moje prezentace - nemám ráda svůj projev před ostatními lidmi. Přičemž objektivně vím, že to není žádná hrůza:D a dokonce jsem za něj byla pochválena.

Zkrátka hledat na sobě chyby, trápit se jimi a nenávidět se je podstatně jednodušší než se prostě přijmout takové jaké jsme!!! :) Takže se příjmejme a mějme se rády!

Je tohle už přejídání? + můj dnešní jídelníček

Ahoj holky! :) Doufám, že váš dnešní den je podstatně lepší než ten můj :D Dneska zažívám zase jeden náladový propad...tak snad se z toho brzo seberu:) Teď bych si chtěla vylít své anorektické srdce :D

Momentálně mě totiž hodně trápí výčitky a bolí břicho. A důvod tohodle mého "neštěstí" ? Ráno jsem zase pekla koláč:) A na odpolení svačinu jsem si dala čtvrt dortové formy. Nejde o množství obecně:)) To mi nevadí...jde o množství, které jsem snědla na svačinu...Mám přibrat, vím to. Jenomže já mám hrozný strach z toho, že se začnu přejídat! Vždyť já už to vlastně asi dělám, ne? :D Je tohle už přejídání?

Už jsem byla tak zoufalá, že mě dokonce napadlo, že od teď už budu jíst jenom věci, které jsou pro mě bezpečné a eliminuju ty, kterými se mi už podařilo přejíst - zapékané musli, koláče, bonbony. Nechápu, proč musím jít z extrému do extrému!? Od čtvrtka jsem doma a ten koláč jsem pekla čtyřikrát! Chtěla bych jíst a žít střídmě a moc se mi to nedaří. Chtěla bych umět otevřít si čokoládu a sníst jenom půlku, nezvalit ji celou na posezení...

Tak mě napadlo, že si dám ohledně jídla nějaké cíle...vlastně mám jenom dva :D :

• snídat normální snídací :D potraviny (to se mi povedlo i dneska:) ), občas posnídám i bonbony, když na ně budu mít chuť:) Nechci si to zakazovat...
• nepřejídat se (!!!!) - vlastně mám uvnitř sebe velký rozkol. Na jednu stranu si říkám "sněz na co příjdeš a užívej si toho, že máš přibrat :D" na druhou stranu "když se přejíš dneska, přejíš se i zítra a budeš se přejídat až do smrti a nikdy se toho nesbavíš!!!"

Můj dnešní jídelníček:

Snídaně: čtvrt dortové formy jablkového drobenkového koláče
Oběd: tuňák se zeleninou a celozrnnými těstovinami, klínek koláče
Svačina: čtvrt dortové formy jablkového drobenkového koláče
Večeře: zelenina (je mi těžko...)

Mějte krásný večer!!! :)

Pozitivní seznam + dnešní jídelníček

Pozitivní seznam

• za svůj největší úspěch uplynulého týdne považuji to, že jsem dneska ráno dokázala odolat bonbonům :))))))! Nebylo to jen tak...vydala jsem se totiž pro ně do obchodu:D A stála před regálem s bonbony asi 20 minut(!!)...Nejdřív jsem přemýšlela, že je prostě zkusím nahradit jinými bonbony nebo sladkostmi :)) A nakonec jsem se ale rozhodla, že posnídám normálně :)) Jsem na sebe tak hrozně pyšná!!!! :D Fakt z toho mám radost :)
• tento týden jsem opět dvakrát upekla svůj milovaný koláč :) (jednou jsem snědla polovinu koláčové formy, podruhé třičtvrtě - naštěstí ne najednou :D ) Je naproto geniální :))
• nezapomněla jsem na MDŽ :D Mamce jsem koupila oblíbenou čokoládu a uvařila jsem její oblíbené kuřecí řízky s bramborem a zeleninou, taťkovi jsem koupila čerstvou bagetku ke snídani a noviny
• taťka mi k MDŽ koupil milované bonbony :) Bylo to milé! Mimo to mi pověsil na zeď kalendář :)))
• byla jsem na terapii a opět jsme pokročili (z toho mám taky velkou radost! Je opravdu skvělé uvědomit si věci, o kterých jsem je tušila:) )
• byla jsem v knihovně a mluvila se svým kamarádem! Uvědomila jsem si, jak je skvělé neizolovat se! Určitě spolu někam zajdeme:)
• přemohla jsem svou lenost a zametla a vytřela pokoj :)) + chodbu
• daří se mi už několik dní nahrazovat ZERO za Kofolu bez cukru :) Je slazená stevií a je moc dobrá!
• v laboratoři se mi sice nedařilo, nicméně i přesto mě to posune dál :))
• viděla jsem babičku
• byla jsem s rodiči na obědě v restauraci! Dala jsem si rizoto s kuřecím masem a zeleninou a bylo fakt úžasné!!! :)
• dokážu sníst dvě porce masa denně! Na tom jsem se domluvila s nutriční:)

A jaké jsou vaše položky na pozitivním seznamu? :)) Pochlubte se! Moc mě baví sledovat vaše pokroky! Jste úžasné!!! :)

Můj dnešní jídelníček:

Snídaně: tři klíny mého milovaného koláče (přes čtvrt dortové formy :) )
Oběd: Rizoto s kuřecím masem a zeleninou
Svačina: belgická čokoláda (75g)
Večeře: tuňák ve vlastní šťávě se zeleninou

Dnešní vážení, moje myšlenky a pocity

Dneska ráno proběhlo vážení: 46,9 kg :/ Upřímně - v Brně zkrátka nezvládám jíst tak, abych přibírala, zatímco doma mi to jde :) Jak už jsem psala, je to tím, že v Brně jsem vystavena nejistotě, stresu. Což nejsou výmluvy, ale pravda. Nicméně bych s tím měla opravdu něco dělat - buď tam budu trávit méně času, což by tak úplně asi nešlo...anebo přidám na jídle i navzdory veškeré nejistotě, která můj samostatný život doprovází.

Když to srovnám se svou nejnižší váhou, cítím se líp!!! Cítím se mnohem lépe, mám více energie a myslím, že i lépe vypadám:)) Víc mi to sluší. Stále afirmuji, což má na mě taky určitě pozitivní vliv. Nicméně - žádný dramatický rozdíl na své postavě nevidím - snad jen ten, že mi už tolik nelezou žebra, což je samozřejmě super! :))

Víte co mě napadlo? Už jsem psala o tom, že když jsem byla malá, tak jsem své rodiče naprosto respektovala a všechno, co řekli pro mě bylo svaté. Naprosto nekriticky jsem přejímala jejich názory. Když mě za něco kritizovali, nebrala jsem to jako subjektivní názor, ale jako fakt. Proto mě napadá, jaký na mě má vliv když mi teď mamka něco řekne nebo vytkne? Není to tak áhodoou pořád?!
Ona si totiž stále myslí, že by bylo nejlepší, kdyby mě tehdy hospitalizovali. A prostě mi příliš nevěří. Upřímně - po všech těch lžích, které jsem vyslovila, se jí ani při nejmenším nedivím. Ale napadlo mě...co když je to tak, že mě tou svou skepsí k mojí léčbě a mému psychickému stavu nechtěně "sráží"? Co když ještě stále beru jejich názor jako fakt a tím, že si vyslechnu, že jsem měla nastoupit na hospitalizaci...se opravdu začnu cítit tak, že jsem na hospitalizaci měla nastoupit?

Co si o tom myslíte? Zní to moc vykonstruovaně? Mně to totiž dává smysl! Dneska jsem ji poprosila, aby mi takové věci neříkala. Ale že si je klidně může myslet :))

Všechny možné terapie o:)

Ahoj holky :) Chci se omluvit, že jsem nebyla příliš aktivní v komentování vašich článků! (Okamžitě to napravím:)!) Tento týden jsem trávila čas hlavně v laboratoři, ve škole, na psychoterapiích, čtením a přemýšlením :) Tento článek bude takové shrnutí terapií, které jsem absolvovala v týdnu:) Myslím, že jsem ušla zase kus cesty a jsem za to opravdu neskutečně ráda. Je skvělé na sobě pracovat! Hlavně v posledních dnech jsem opravdu vděčná za to, že jsem nakonec do nemocnice nenastoupila! Kromě toho, že jsem obklopena lidmi, které mám opravdu ráda, chodím na terapii a myslím, že dělám pokroky, papám co chci a jsem opravdu ráda, že jsem "na svobodě". Můžu dále studovat, chodit do laboratoře, chodit se procházet, užívat si toho úžasného skorojarního počasí :)) Prostě si teď tak nějak víc vážím věcí, které jsem brala jako samozřejmost...

Návštěva nutriční terapeutky

Už jsem přišla na to, proč se mi nedaří vyhodit bonbony ze svého jídelníčku jednou provždy :D Já se na ně vždycky hrozně těším. Je to věc, která mi momentálně přináší do života nejvíc potěšení. (což zní asi pateticky, ale je to fakt - což je dost smutné :D ). A tím, že bych je odbourala, bych odbourala i ty velmi příjemné okamžiky, které mám s jejich konzumací spojené...Do příště bych se měla snažit začít snídat normální věci. Vím, že když budu chtít, tak to dokážu...problém je v tom, že momentálně se mi příliš nechce.

V souvislosti s mým téměř patologickým vztahem k bonbonům jsem si měla napsat seznam aktivit, které mě baví, které mě těší, dělám je ráda...a každý týden minimálně jednu zkusit:)

Můj seznam:
návštěva kina
nějaká činnost v laboratořisleep over s kamarádkami :)
dočíst brožurku pro otce a partnery:)
podívat se na nějaký filmupéct koláč
uvařit něco nového
splnit další úkol ze svépomocného manuálu
nalakovat si nehty
přečíst další kapitolu z knížky Miluj svůj život
vytřít podlahu
I když upřímně nic z toho mě nebaví tak, jak pojídání bonbonů :D To je hrozné! Zatím jsme se domluvily na deseti návštěvách, deseti týdnech - dvou měsících.

Do té doby bych chtěla vážit 52 kg, chtěla bych rozšířit škálu potravin, které jím:), minimálně 1x týdně se najíst v kantýně nebo menze(může být i polívka), chtěla bych do té doby umět vzít si něco k jídlu, když mám hlad i když to není v době, kdy bych měla jíst.

Návštěva psycholožky

Ve středu jsem absolvovala první návštěvu paní psycholožky v Anabell. Působila na mě velmi příjemně, byla milá:) Bavily jsme se hlavně o tom, na čem bych chtěla pracovat, čeho bych chtěla dostáhnout, co mě trápí. Pokud bych to měla shrnout - chtěla bych si vážit sebe samé, mít se ráda, akceptovat se taková, jaká jsem, vědět, v čem jsem dobrá a umět toho využít, být sebevědomá, nelpět tolik na váze a vzhledu. Domluvily jsme se na 10 sezeních s tím, že následně uvidíme. Upozornila mě na to, že její terapie se může krýt s terapií, kterou mi poskytuje pan doktor v rámci psychoterapie. Což mě osobně momentálně příliš netrápí, takže i nadále budu chodit k oběma a pokud by se to ukázalo jako problém - začnu to nějakým způsobem řešit. Dostala jsem na příště domácí úkol - popřemýšlet, co se mi na mém životě líbí a co bych neměnila :)) Příští týden ve středu se uvidíme znovu:)

Druhá psychoterapie

Včera jsem byla podruhé na psychoterapii...Domluvili jsme se s panem doktorem na tom, jak to bude probíhat. Teď budu mít 3-4 sezení, které budeme věnovat mně, a následná sezení se budeme věnovat tomu, abych se měla ráda, akceptovala se taková, jaká jsem a abych získala jistotu. S oběma budu tedy pracovat v podstatě na témže, nicméně ze včerejší terapie mám pocit, že se nejdříve bude potřeba zaměřit na vztahy, které mám s blízkými.

Byla jsem upozorněna na to, že zřejmě nastane situace, kdy mi v průběhu terapie bude hůře než napočátku. Což mi nevadí, tak nějak s tím počítám. Už včerejší terapie pro mě byla docela náročná :D Víte, je hrozně zajímavé to, že máte pocit vnitřního smíření s nějakou událostí, ale když o ní máte mluvit nahlas, je to mnohem těžší než by se dalo předpokládat. První polovinu jsem byla v klidu, usměvavá jako vždycky...když ale došlo na vztah s mamkou, začalo mi to být nepříjemné a posmutněla jsem. Řekl mi, že se na ni zlobím. (nebo možná se mě na to ptal) Nicméně měl nejspíš pravdu...Opravdu se na ni zlobím. Zlobím se na ni, protože mě tak často kritizovala, protože jsem se musela tak snažit, aby mě měla ráda a proto, abych se jí něčím zavděčila. Zlobím se na ni proto, že v určité době věnovala svou pozornost spíše sestře než mě. (I když vím, že se snažila projevovat dostatečný zájem i o mě!) Zlobím se na ni i proto, že spoustu vlastností, které mám a nemám je na sobě ráda, mám po ní. Jsem úzkostlivá, kritická, perfekcionistická, věčně pochybující, nejistá. Zlobím se na ni a není mi příjemné, že to dělám.

Druhé téma byl vztah s mou sestrou. Při probírání tohoto tématu jsem se rozbrečela. Cítila jsem smutek a lítost, dost možná jsem se cítila i ukřivděná. Je hrozné cítit tohle k někomu, koho zároveň ale milujete, přejete mu, aby byl šťastný, spokojený a aby se mu dařilo. Neviním ji z toho, že jsem onemocněla, úplně stačí to, že se z toho viní ona sama...z toho je mi taky hrozně smutno.

Jsme každá jiná a vždycky jsme byly. V dětství jsme měly docela problém spolu vyjít - hodně jsme se hádaly, dělaly si naschvály, určitě jsme spolu i soupeřily. Těžko říct, jestli to bylo v rámci takových těch klasických sourozeneckých vztahů. Dokonce mám ten pocit, že jsem ji neměla příliš ráda. V posledních letech se ale náš vztah velmi změnil. Obě studujeme univerzitu. Každá jinou, každá jsme v jiném městě a pohromadě trávíme mnohem méně času, což se na našem společném vztahu určitě taky odrazilo. Miluji ji a vím, že je dobrý člověk. Přesto jsme naprosto odlišné a i v současné době mezi námi dochází k nedorozuměním. Co mi na sestře nejvíc vadí je způsob, jakým reaguje. Jsem člověk, který je tichý, klidný, nemá rád konflikty, snaží se jim vyhýbat. Myslím, že jsem a snažím se být milá:) Sestra je cholerik, je pro mě špatně čitelná. Reaguje totiž občas dost nevyzpytatelně, pro mě nepochopitelně, mnohdy nepřiměřeně podnětu až agresivně. A mně potom taková její reakce mrzí. Nicméně se to snažím akceptovat jako její povahový rys, jako fakt se kterým nic neudělám.

Na vztah k taťkovi se ještě nedostalo :D Ale stejně mě to přimělo k tomu, abych se nad tím zamyslela! (A to se mi právě na těch terapiích líbí! Je to podnětné! Přinutí vás to přemýšlet) Na to se třeba budu moct těšit příště :D Zajímavé je, že se zlobím na mamku, přitom ten, kdo svou pozornost věnoval sestře především byl právě můj taťka. Když nad tím tak přemýšlím zjišťuji, že se to netýkalo jenom modelingu, kterému se v posledních letech věnuje doma většina pozornosti, týkalo se to i sportu a především sportu, kterému se sestra věnovala závodně několik let. Já díky svým zájmům, které byly od těch jeho naprosto odlišné jsem byla tak nějak tolerována. Ale pouze v málo věcech, které jsem dělala jsem byla z jeho strany nějak aktivněji podporována. Teď se mě třeba zeptá, co v Brně nebo co ve škole a tak...ale necítím z toho opravdový zájem, nadšení pro věc, takovou podporu jakou vyjadřuje mojí sestře. Co se týká sestry - tatínek jezdí na přehlídky, na nejrůznější castingy, jezdil na zápasy, fandí společně jednomu fotbalovému tým, sledují spolu fotbal, chodí společně na fotbalové zápasy. Zkrátka toho s taťkou nemám zdaleka tolik společného jako sestra. Navíc si jsou docela podobní, i co se týká charakterových rysů. Kdežto já mám povahově blíže spíše k mamce.

Mimo vztahy jsme probírali to, co pro mě znamená porucha příjmu potravy. Je to jistota, stabilita. Jsem člověk, který je konzervativní, mám ráda jistotu, ráda se ve věcech orientuji. Jenomže okolní svět pro mě není tak snadno čitelný, velmi často se vyskytuji v situacích, kdy si nevím rady, kdy si nejsem jistá. A přesně tohle mi pomáhá anorexie vykompenzovat. Takže doufám, že když získám potřebnou sebejistotu - přestanu anorexii potřebovat. Navíc jsem zjistila, že to naprosto odpovídá i jiné skutečnosti - a to, že doma jím více než když jsem v Brně. Doma se cítím jistá, v bezpečí! Doma nejsem vystavována žádné nejistotě, žádným stresům, zkrátka ničemu takovému. V Brně jsem vystavena životu, tak jak příjde. Tam žiju sama za sebe, jsem svým vlastním pánem, mám zodpovědnost za to, co dělám. Je to mnohem náročnější a mnohem méně jisté. Což je zřejmě taky důvod, proč nejsem v Brně moc ráda! Proč ne moc dobře snáším přejezd do Brna, zatímco domů se těším!

Občas se mi stane, že myslím na budoucnost a vůbec nevím, co bych chtěla a jak přesně bych si ji představovala. Děsí mě to...Stresuje mě nejistota vlastní budoucnosti, stresuje mě to, že příští rok budu zřejmě státnicovat a vůbec nevím, co bych chtěla dělat. A ke všemu mám pocit, že vůbec nic neumím!

Narazili jsme s panem doktorem tedy na pár bolavých míst - vztahy, vztahy, vztahy :D, které budeme nějakým způsobem asi řešit. Říkal, že to nebude terapie mentální anorexie jako taková, ale že na to půjdeme od lesa :)) Ptala jsem se ho, jestli je v mém případě terapie nutná a on řekl, že bych přežila i bez ní :D